Pondělní zápisek do neděle

Tenhle příspěvek původně vznikal v neděli večer, ale Starší usoudila, že potřebuje nutně na ICQ a nekompromisně mne vyštvala, odešel jsem usnout k televizi, povedlo se.

Minulý týden byl v čemsi zvláštní a v jiném obyčejný. Obyčejně jsem chodil do práce a naprosto obyčejně mne to štvalo. Neobyčejné byly dva zážitky, říkejme jim kulturní.

Úterní podvečer jsme podlehli naléhání Mladší a vyrazili na koncert dětského pěveckého sboru Kantus. Zpívá v něm Lucka. Nejlepší kamarádka Mladší. Bylo to opravdu bezva. Dětský zpěv mne fascinuje, děti si nepotřebují nic dokazovat a obvykle zpívají z čiré radosti. A radostné zážitky to je přesně to co potřebuju.

V pátek jsme se zůčastnili nádherné akce v Sokolovně, Filmové a muzikálové melodie. V podání nejrůznějších interpretů jsme vyslechli více či méně zdařilé přednesy z profláknutých i méně známých kusů. Jen škoda, že se nikdo nezhostil Majora Zemana. Večer vygradoval dvěma fláky z muzikálu Hair. Šlo o skutečně velkolepé provedení jehož se zúčastnili účinkující celého večera posílený o Hranický dětský pěvecký sbor(to je někdo zcela jiný než v to úterý). Fakt super. Ani se nedivím, že v sobotu půjčující slečna točila oči v sloup, když jsem se jako osel v řadě i já zeptal zda mají Vlasy na DVD. Bylo tam čisto, neměli.

Návrat z této povedené akce jsme si zpestřili diskuzí o tom kdo kolik dostává oblečení. Skoro jsem se neúčastnil, ale když jsem doporučil Mladší ať nezávidí, odpálila mne: Nó, však si to jednou zkus být mladší! Že by něco tušila?

Sobotní ráno jsem si jeli zpestřit nákupy do Prostějova, města módy. Fakt dobrý nápad. Hned ráno jsem musel parafrázovat páteční výrok Mladší: Nó, však si to jednou zkus být tatínek takových holek!

Pokud bychom nemuseli vyrábět vosu do výtvarky co ji Mladší ve škole někdo štíp, stačila by nám návštěva jen dvou obchodů. V tom jezdeckém jsme koupili chapsy a v podnikové prodejně OP Prostějov jsme vyčerpali zbývající limit karty. Zpočátku to sice tak nevyopadalo, ale po té co vstřícná paní se mnou vyzkoušela asi dvacatero sak, než jsme našli to jedno co mi padlo a když mi pak bez dalšího zkoušení seděly i kalhoty, roztál jsem natolik, že každá dostala co si jen řekla. Jen na Mladší tam moc věcí neměli a tak zůstalo jen u jednoho trička. Ani jí to nevadilo, měli tam telku s kreslounama. Euforickou náladu z příjemného nakupování jsme si zprůměrovali návštěvou Prostějovského Meteleska a Olomouckého Bobra.

Neděli každý zasvětil svým povinnostem. Výsledkem bylo, že Spokojená má umytá všechna okna a až na ložnici pověšené záclony, a já ačkoli jsem programoval jako o závod musím konstatovat, podle výsledku, že jsem se flákal. Abychom si uvědomili víkend, vyrazili jsme na cyklovýlet. Neobjevili jsme nic významného, snad jen to, že v lese je krásně a že Mladší, když se nevzteká, jede svižněji než loni.

A ještě něco. V pátek jsem masíroval Starší krk. Zpočátku držela jako hlupá a tvářila se jak moc jí to dělá dobře. Pak jsem trošku přitlačil, chvilku ještě držela a pak se vykroutila se slovy: Héj, ty máš fak hustou sílu!

Tož tak.