Chtěl jsem napsat jak mi vadí zničený kus živého plotu při stavbě supermarketu. Chtěl jsem napsat jak jsme se snažili, aby po našich ohništích a táborových kruzích nezůstaly vypálená kola. Jak jsme zalévali drny, aby je bylo možno vrátit na původní místo. Jak jsme čistili les okolo každého tábořiště. Možná i něco o ohleduplnosti by se mohlo najít, ale nakonec z toho sešlo. Koho by zajímaly výlevy senilního človíčka, který už ani neví jestli to všechno bylo tak jak se Vám snaží namluvit.
Chtění tedy nestačí, je třeba konat. Tak píšu alespoň tuto nesuvislou zprávu o stavu svého vědomí, svědomí, podvědomí a sebevědomí. Sakra, že toho ale v sobě mám, co?
Co budu dělat se zničeným živým plotem, mimo smutek v duši neboť už nikdy nebude takový jak jsem ho znával, to nevím. Pokusím se však si vzpomenout jak jsme zacházeli s těmi drny. Rohodně musely být zalévané, to pro vlhko a zelenání a houstnutí. U travních drnů velice důležité předpoklady. Tedy pokud je chcete po několika týdnech vrátit na původní místo a tvářit se, že nikdy nebyl žádný táborový kruh, žádná odpadní jáma, žádná latrína, žádný tábor, žádné prázdniny, jen ta kamarádství ta zůstávala. Narozdíl od prázdninových lásek. Ty obvykle nevydržely.
Ách, letní lásky v čase prázdnin! Totiž to je to co mi chybí - prázdninové lásky. Jen na chvíli, jen o prázdninách, bez závazků, s pevnými sliby, které stejně snadno smete čas jako se slíbí, se slzami loučení v dívčích očích a s nadějí, že příští prázdniny, snad, možná se zase potkáme, na stejném místě ve stejný čas, prázdninový.
No, já jsem Vás varoval, z tohodlenc kape sentiment jako z citrónu šťáva. A šťávu spot nemá žádnou.
ještě že venku svítí sluníčko a nedostávám se tudíž do melancholické nálady. kde je tvé pozitivní šoumenství?:o))
OdpovědětVymazat