Ani zdraví, ani nemocní

Víkend jsme strávili prací, prací, stonáním, stonáním. Jak kdo.

A tak jsme se probojovali k pondělku. Ještě v neděli večer to bylo nerozhodně, ale ráno se situace změnila. Mladší rezolutně prohlásila, že než k paní doktorce, to raději půjde do školy. Jak řekla tak udělala. Odpoledne zmizela ke kamrádce neboť byla po nemoci a nemusela do atletiky. Před rozpuštěním v dešti ji zachraňovalo jednomužné komando vyštvané několikerou invazí babičky. Kdetaholkafurtje.

Starší se rozhodla pro konzervativnější postup. Navštívila v bláhové naději paní doktorku. Pod jejím přísný zrakem se banální kašlání změnilo v NEMOC se kterou je potřeba zůstat doma. Teď si teda děvče nebohé bude tři dny kapat stoptusin a pak je osvobozena od tělocviku, považte, celý týden. Člověk by ji politoval, chuděrku. Když jsem dorazil domů vypadala neutěšeně. Situace se poněkud osvětlila v okamžiku, kdy na ni babička špionka práskla, že celé dopoledne kysla na počítači a byla málo oblečená. K zakončení dne jsem ji svou snahou o tepelnou pohodu málem uvařil. Byla jí zima a řešila to dvěma peřinami. Rozhicovaný radiátor dokonal upocené dílo zkázy.

Víkend jsem marodům zkultuňoval následujícími snímky Samuraj, Bratrstvo bojovníků a Planeta pokladů. Snad jen poslední titul jsme intelektuálně zvládli. První dva byly na naše, nemocí oslabené vnímání, příliš náročné.

Tož tak.