Tak to už tu bylo, vzpoměl si sklerotik Mikin, ale tentokrát bude cosik jiného, přestože stejně otřepaného a profláknutého.
Tři oříšky pro Popelku už tu byly, vlastně to bylo pro Popelek více, ale kdo by si na to vzpoměl, že?
Středeční počasí pobralo rozumu, schovalo vítr do saku, zahnalo mraky za hory a poprosilo sluníčko o trošku modré a pár špičatých zlatinek k rozslzení očí. Naše autko nás vyvezlo do pohádkového ráje zasněžených plání a Evžen pronesl magickou větu: Chcete jet na vyjížďku? Oba?
Bylo to jak v pohádce. Sníh se bořil, avšak koníci postupovali statečně závějemi. Jeli jsme přes pláně, vítr se utišil a kolem nás byla zimní pohoda.
Najednou s námi byla atmosféra "oříšků". To když se Spokojená, které Dušan naklusal rychleji než čekala, sesunula bokem do peřiny závěje. Koník odlehčeně klusal dál, nebýt Evžena s Batikou, byl by v trapu. Vše bylo O.K., jen Spokojená honila Dušana skoro jako pan Prospektor.
Tak máme za sebou první pád, konstatoval jsem. Vaše paní má za sebou první pád, opravil mne Evžen s jiskřičkami v očích, Vás to teprve čeká. Ujistivše se, zda je vše vpořádku, viditelně se uklidnil. Středa.
Tož tak.
závidím (i s pádem) :O)
OdpovědětVymazat