Kapky se netřpytily, jen se šedivě skvěly na mokrých větvích buků. Odrážely olověnou barvu nevysoké oblohy. Ve smutku sbíraly odvahu k poslednímu skoku do náruče rezavých listů jež po zemi roztrousil barevný prostopášník Podzim. Šumění kapek kulatě se vrhajících vstříc cestě ke slanému osudu, bubnování na bukové listí a plačtivá nálada lesa byla způsobena lítostí paní Zimy nad neschopností podvodníka Mraza, jež neutkal dostatek bílého hedvábí na královský šat. Zima zůstala nahá. A uplakaná. A smutná.
Pro její obveselení a nám pro radost jsem společně s Mladší a Spokojenou rozsvítil na stromech prskavky. Dosti chabý pokus jak alespoň neuměle vyvolat zdání zimní nálady.
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat