Želvy

Dvě želvy. Z jezírka na zahradě.

Dnes máte tu čest se seznámit s dalšími dvěma členy Mikinova okolí. Želvy nádherné. Přišly k nám jako malinké, sotva velikosti dvacetikoruny, svůj čas trávily společně s námi doma a pěkně smrděly. Teď jsou velké, již několikáté léto tráví v jezírku na zahradě. Přezimují ve svém starém akváriu ve sklepě. Tam, narozdíl od zahrady nemrzne. Letos to bude jejich třetí hibernace.

Vzhledem k tomu, že si napamatuji jejich pojmenovávání, nejspíš žádná jména nemají. Já jim říkám Ta velká a Ta malá. Ta velká to je ta velká, všecho sežere rychleji a více roste, proto je velká. Ta malá je malá, je bojácná a pomaleji žere, jen to čeho si Ta velká nevšimne, proto méně roste a je malá.

Dnes byl den D, očekáváme mrazíky a sněžení, to je již nejvyšší čas na odchod do zimoviště. S vyhrnutým rukávem jsem šmátral po dně jezírka, rozhrnoval listy a s mírnými obavami nahmatával krunýře. Byly studené jako kámen, i tak vypadaly. Přenesl jsem je do akvária ve sklepě, tam je o něco tepleji. Za chvíli vystrčily hlavy a zvědavě a velice pomalu se rozhlížely. To že jsou na živu mne uklidnilo. Takže nashledanou na jaře.

Tož tak.