I Mikinovi bylo osmnáct

Nojo no, když všichni do řady tak teda moje maličkost nesmí chybět. Nejsem první, to není mým zvykem, ale poslední bych byl ještě méně rád.

Osmnáct. Když mě bylo přesně osmnáct, chyběly mi dva dny do maturity. Byla neděle večer, končil mi svaťák a já s hrůzou zjistil, že jsem se ještě ani nepodíval na ruštinu ze které jsem měl, jak bylo tenkrát zvykem, také maturovat. Celé jaro mi táta říkal, až rozkvetou kaštany bude pozdě, kaštany rozkvetly, a bylo pozdě. No co, maturitu jsem udělal, přijímačky absolvoval a s kámošem plánoval přechod Nízkých Tater. Paráda. Ještě večer dne, kdy jsme třímali kladná vyrozmění, jsme seděli ve vlaku a těšili se, jak malí kluci, proč jak, že?

Taky jsem dostal první fotoaparát, který byl jen můj. Vůbec jsem s tím nepočítal a byl jsem trestuhodně nepřipraven. Z Tater nám jen černobílé fotky. Přechod zůstává nezapomenutelným zážitkem i po těch letech. Další rok se naši trasu nepodařilo podle velmi přesných informcí zopakovat. Pak vyhořela ubytovna bez chatára Andrejcová.

Na chmelu jsem se seznámil se svou nynější ženou (Spokojená) a definitivně ukončil vleklý bezperspektivní vztah s o pět let starší dívkou (tady by mohlo být jméno, ale nebude).

Když nad tím uvažuji, tak tenhle rok byl opravdu přelomový a další léta pouze prohlubovala základy a stavěla na nich pevný dům mého nynějšího života. Koukám, že jsem těžce patetický. Přesto nebo právě proto děkuji =M= za jeho nahození k tématu 18. Díky!