Když s výkřikem, Všechno je zbraň! vrhl mezi chlapeckou část naší třídy svoje býle s těžkou černou kostěnou obrubou, myslel jsem si, že tohle bude legrace. Nebyla!
Hodnost si nepamatuji, snad major, voják z povolání, nešťastník. Pořádat náborové besedy byl jeho chleba. Nebyl to první takový dýchánek co jsem absolval. Ani, co by pozorného posluchače hodin Branné výchovy, mne nepřekvapil origináním způsobem použití polní lopatky při útoku ve funkci doplňkové ochrany hrudníku v oblasti srdce.
Byla to nuda. Šílená. Vlastně až do chvíle, kdy se nás jednoho po druhém, začal vyptávat, zda nechceme přestoupit na vojenské gymnázium. Všichni jsme tak nějak spořádaně a slušně poslali soudruha do zadku. Jen spolužák A.T. usoudil, že musí svému odmítnutí dodat váhu. Začal tedy soudruhu majorovi vysvětlovat své pacifistické názory. Cosi ve smyslu odporu ke zbraním, zabíjení, zbrojení a násilí obecně. Svoji filipiku zakončil nosným nápadem na zrušení armády jako celku. Nevím jestli to ten dobrý člověk pochopil. Avšak A. to vyneslo až do nadoblačných výšin kanceláře soudruha ředitele.
Strávivše hodinu v plodné diskuzi s lederem našeho ústavu, dobrému člověku se omluvivše, setrval s námi až do konce, nebyvše vyloučen. Byl začátek 80. let. Jednu pozitivní výhodu nám jeho hrdinství přineslo, až do maturity nás nikdo podobnými návrhy neobtěžoval a my se mohli svobodně rozhodnout pro civilní vysoké školy. Díky A.!
Tož tak.
Jo, branná výchova, azimut, igelitové sáčky na celém těle a masky, ve kterých nešlo dýchat... Brrr, fajn, že ta moje malá to nebude mít. Snad. (Ono se asi nějaká obdoba vymyslí, v Americe nacvičují děti jednou týdně požární poplach, moje 5-letá Princezna z toho měla hrůzu celý další týden až do dalšího pseudopoplachu.)
OdpovědětVymazatNečekal jsem,takovou hlubinnou těžbu myšlenek z tohohle spotu. :) Takovéhle souvislosti mi dochází vždy až když mne někdo nakopne. Díky! :)
OdpovědětVymazat