Jednou je vždycky poprvé. Nápady nejsou, nebudou a možná ani nebyly. Pokud má někdo z laskavých čtenářů pocit, že houpám, tak nehoupám. Ostatně i tahle písmenkiáda proti nenápaditým dnům je toho žhavým důkazem.
Hraní si se slovíčky je v samé podstatě zabito mou hlavní aktivitou současných dní. Kódováním. Mohl bych samozdřejmě napsat programováním, ale dotkl bych se opravdových programátorů a to já nechci. Takže kóduji. Nejen v pracovním, ale i ve volném čase. Až vám někdo bude tvrdit něco o práci jenž je zároveň koníčkem, podívejte se na něj tím okem co na psa, až zaleze pod gauč, budete mít pokoj.
Cože? Proč tedy vyvádím takové nerozvážnosti? Ach, baví mne to! Nádherná situace, práce se vám stane koníčkem... Jenže po tolika letech je z koníčka kůň, stará herka a občas mi vytane na mysli název filmu, Koně se také střílejí. Podařivší se dílko však přinese uspokojení, pro práci samu, možná i groš se přikutálí a když ne, tak můžu alespoň říct: Tohle se mi povedlo, což?
Tož tak.
Tož blahopřeju :)Má práce je mým koníčkem (Jack Rozparovač)
OdpovědětVymazat