Dokonalost!?

U vědomí vlastní dokonalosti předpokládám i u ostatních lidí stejné. Někdo by mohl namítnout, že jsem naivní. A co já na to? Ano, jsem!

Celá ta záležitost poněkud kulhá, pokud bych opravdu byl takový jaký si myslím, že jsem, nemohl bych provozovat spoustu věcí jež podnikám rád, a především bych nemohl napsat žádný takovýto výplod, neměl bych totiž weblog. Proč? Protože jsou lidé, kteří takovouto činnost nepovažují za slučitelnou s dokonalostí. A dokonalý člověk se především musí zavděčit všem, což?

Dost už planých řečí, teď pojďme k jádru věci. Vždycky mne velmi zaromoutí, když se setkám sl idmi, kteří jsa sami nedokonalí, vyžadují dokonalost od ostaních. Kteří jsa sami chybující, bezchybnost ostaních vyžadují absolutně a bezpodmínečně. Kteří používajíce vulgárních slov, od ostatních vyžadují uhlazený slovník a korektní vystupování. Nemyslím si, že jsem dokonalý, ani lidé v mém okolí nejsou dokonalí. Faktem však zůstává, že teprve po vstupu do internetového světa prostřednictvím tohoto zápisníčku, jsem narazil na různé človíčky, skryté za zástěnou internetové anonymity. Za zdí přezdívky nebo zcela bez podpisu píší slova o kterých ani sami nejsou přesvědčeni, že před vlastní matkou by je vypustili z úst. Ani se nemusí jednat pouze o virtuální svět. Anonymita davu,
úkryt v plechovce automobilu, nebo motocyklová přilba zcela stačí.

Ne, nepoužiji konkrétních příkladů. Pokud se náhodou ztotožníte s předchozími slovy, zamyslete se, jestli je text opravdu o vás, nemusí tomu ta být. Troška sebekritiky však nikdy neuškodí. Takhle to ale přehánět nemusíte.

Tož tak.