Klaksony ve tmě.

Nevím zda mne čtou i řidiči náklaďáků, ale jsem si jistý, že zachvíli mne nebudou mít rádi a za další chvíli se stanu hrdinou jejich nočních můr. Tedy, nápodobně!

Obzvláště ti jedinci kteří jezdí těsně před šestou hodinou okolo naší milované firmy směrem na Ostravu, tak ti ze mne musí mít radost. Dnes, jako již po několikáté, se mi opět podařilo vléct za sebou kolonu aut. V čele s mohutným náklaďákem, který si netroufal toho mizerného cyklistu předjet. Ani se nedivím a blahořečím jim.

Dnešní den je mimořádný tím, že řidič byl poněkud slabších nervů a dovolil si na mne zatroubit, naštěstí až po mém odbočení. Jinak bych spadl z bicyklu rovnou jemu pod kola.

Takže taková jsem já teď odvaha. Nejsem však lehkomyslný a proto vozím vzadu dvě blikačky a ve předu si taky svítím. Už aby tu naši silnici dodělali. Do té doby budou za deset šest za mnou jezdit kamióny třicítkou a pokud nebude foukat protivítr i pětatřicítkou! :)

Komu by to nedošlo, tak se jedná o popis osobního hrdinství při jízdě do práce, zarámovaného do jedné uzavírky silnice a příšerného strachu z kamiónů, bez naděje na vybudování cyklostezky.

Tož tak.