Zklamání

Zklamání je strašlivá potupa očekávání. Zklamání je horší než nuda. Z nudy se lze vytrhnou, ale zklamání je rána do duše.

Inspirováno spotem u Azure. Aby bylo jasno.

Vlastně proč volit taková velká slova? A proč ne! Jde o velké věci v životě jednotlivce. Mohu-li si dovolit srovnávat svoje zážitky s prožitky výše jmenované vzdálené-blízké osůbky, provedu to. Máte-li pocit, že si osobuji něco co mi nepatří, nečtěte dále.

Dovolím si tedy reagovat. Dvěma časově odtrženými zážitky. Jeden je o divadle a druhý o ňadrech (rozuměj kozách). Zážitek harmonicky kloubící obě výše uvedená témata jaksi nemám. :)

Co dříve? Divadlo! Jsa plni touhy po kuturním zážitku při náhodné návštěvě matičky stověžaté, zakoupili jsme sobě na poslední chvíli lístky na Krásku a Zvíře. Hvězdné obsazení - Harapes, Černoch a další, jejichž jména nám nic neříkala. Dorazili jsme na místo včas, podotýkám. Usadili se na místa předprodejcem nám nabídnutá a chtěli začít očekávat. Zdálo se nám, že budeme blbě vidět, ale což musí to mít nějak zmáknutě ne? A měli! Kde se vzal tu se vzal chlapík za námi zašeptal: Sedněte si více do středu, tady blbě uvidíte. Poslechli jsme a dobře udělali. Viděli jsme dobře. Až příliš dobře. Ono někteří herci mohou vděčit mnohému za milosrdenství orchestřiště. Tady nebylo. Bylo to téměř kontaktní představení. Tak jsme si mohli spočítat vrásky na tváři páně Harapesově a šedivé fousy na skráních Mistra Černocha. Představení mělo spád, bylo zpěvné a líbilo se nejen nám, ale i dětem. Jen se mi hlavou honí otázka, co by se stalo kdyby přišlo více lidí. Fakt bychom neviděli kterak tvrdil náš neznámý rádce?

A teď druhá část vyprávěnky. Konec roku ve vyhlášeném podniku probíhal opravdu dobře. Venku byl ne prosinec nezvyklý sněhový poprašek, ale zpoza okna restaurace se nám počasí nezdálo až tak hrozné. Navícj v tomto příběhu nehraje vůbec žádnou roli. Posíleni několika šampaňskými na účet našeho aktivního benjamínka jsme s povděkem kvitovali, že ohlášené páteční tanečky začaly. Tohle také nehraje až takovou roli. Jen snad, některým se podařilo vyzvat k tanci své od jinud známé tanečnice, no a některým ne. Zlatým hřebem nicméně měla být úplně jiná událost. Celý večer se šuškalo, že po půlnoci, dole ve vinárně bude obsluha nahoře bez. No to bylo něco pro naši alkoholem rozjitřenou představivost! Po několika panácích jsme se konečně dočkali času a vyrazili na víno. Někteří byli opravdu dobře upraveni. Jiní byli agresivní, alespoň v řečech. Pili jsme a čekali. Občas se mihla servírka kolem nás. Zpočátku se nebylo na co dívat. Situace se měnila velice pomalu a trpělivost byla napnutá jako kondom na afro-američanově přirození. Došlo i namírné povzbuzování. Situace začal být neúnosně trapná řešením se zdál snad jen rychlý odchod. No a pak jsem uviděl něco so jsem ani nechtěl. Servírku nahoře bez. Bylo to stejné jako její přístup, takové donucené. Moc by mne zajímalo co tu nebohou holku dohnalo k tomu, že se noc co noc obnažovala. Před opilými chlapy ve vinárně. Styděl jsem se, ne pro její nahotu, ale pro své očekávání. Jistě jsou dívky které exhibují rády, ale tahle byla nešťastná.

Tož tak.