Jen mi nejde o ní cokoli napsat. Vlastně jsem se k tomu ani nechystal. Takže je všechno vpořádku, na svém místě.
Užil jsem si lesního ticha, zeleného a vlhkého. Užiljsem si slunce, zlatého a horkého. Kopce byly mírné, to nahoru, a prudké, to dolů. Louky plné dobytka. Cesty značené. Památky prastaré. Hospody laskavé. Jídlo povznášející, ne však důležité.
Ochutnali jsme Novohradské hory, jen zlehka. Navštívili jsme i Šumavu a pomohli tak vyrovnat podíl cyklo a pěších turistů 50 na 50.
Nachystal jsem si na sebe zlou past. Víte kolik je to 25 let? To je když někam jdete a cesta vede jinudy. To je když má rybník jméno, jež znáte, ale voda je jiná. Pod hrází, není to co hledáte. Ani čtrnáctiletá láska, ani les s borůvkami, ani ... To mi bylo smutno. Staré tábořiště dívčích oddílů jsem nenašel. Upadl jsem v nemilost u boha času a padl do pasti zapomění. Jaká oběť usmíří božstvo?
Teď jsem sentimentální romantik a zanedlouho ze mne bude senilní, slintající dědek. To bude ta oběť? K čemu mi však bude to co za ni dostanu?
Sakra, ale já si opravdu užíval. Věříte!?
Tož tak.
Věřím.
OdpovědětVymazatvěřím, páč Novohradský jsou krásný a Šumava je nejkrásnější(o:
OdpovědětVymazat