Jsem normální?

Vážně jsem asi ujetej. Normální úchyl. Jak se jmenuje moje deviace? No to právě nevím. Trpím chorobným "zamilováváním se"-

Nejen, že se dokážu doslova zabouchnout do alespoň trošku kompatibilní děvuchy, kterou potkám na ulici. Já jsem schopen si vybudovat intenzivní platonický vztah k ženskému či dívčímu podpisu pod mailem. Ještě, že nedostávám více firemní korespondence v papírové podobě. Tedy podepsané ženskou rukou. To by se moje úchylka projevila jistě i zvýšenou potřebou přijaté dopisy skladovat. Tedy nejen za účelem archivace, že.
Pokud dostávám poštu pravidelně, od stejné dámy. Třeba formou firemních buletinů, vztah nabývá na intenzitě. Pak ovšem nelibě nesu případnou změnu slečny asistentky. Pravda někdy se mění jen příjmení, pak jde o jasný signál, slečna stála za to, líbila se i někomu jinému. Nejen podle jména, zdřejmě.
Tato moje drobná úchylka se s novou intezitou měla možnost vybarvit se začátkem blogování. Vím, tento oslí můstek mi málo kdo promine, ale je to tak. Nezbývá nic jiného, než tomu věřit. Kdo by se nezamiloval do tak nádherných jmen, která si dávají dívky a ženy na svých veřejných deníčcích. Takže jsem se ke všemu začal na střídačku zamilovávat do blogerek, tedy alespoň do těch které čtu.