Ať žije slivovice!

Tedy, zas až taková sláva to není, ale přeci jen, ať žije!

Včera mi začalo už opravdu být zodpovědně zle. Teklo mi z nosu. Nejprve z levého otvoru a pak z obou. Chvátajícího z práce, s vidinou slivovicové kůry, mne ještě zdržel hotovostní telefonát, následovaný návratem do firmy. Simulace. Tedy simulace signálu. Hotovo za pět minut, ale stálo mne to zbytek sil a tak jsem nechal kolo v kolárně a využil služeb šéfa směny.
Musel jsem vypadat zbědovaně protože i babička (tchyně), poznala mou indispozici. Svědilo mne v krku, kloktnul jsem slivovici, ze zásady polykám, úleva. Upadl jsem do spánkového komatu. Nevzbudil mne, ani mobil, ani příchod drahé poloviny domů.
Až Bára to dokázala. Měla lítostivou. Rozplakala ji nejen trojka z matiky, ale i přání k mým narozeninám. Hrůza. Brečet bych měl já, poslední s trojkou na začátku. Do toho další SMS od Káti, stýskací. Další štamprlové čištění krku. Musím brzdit ať to nepřeženu. Tak ještě česnekovou kůru. Česnek je zdravý, i já budu zdravý, doufám.
Nemůžu usnout a hbitě promarním u televize, co jsem odpoledne naspal.
To bylo včera. Dnes už mne v krku nesvrbí, všechno se vrazilo do nosu. Jsem jak průtokáč. Ukořistil jsem na záchodě svazek papírových ručníků. Trošku dřou, ale nerozpadají se tak rychle jako kapesníky, papírové.
Teď už je to v pohodě, po kofeinové vzpruze mi nevadí ani zvýšení cen softvéru po vstupu do EU. Fakt nevědí jak přijít k ještě většímu balíku. Jakoby nestačilo, že to musíme pužívat, ještě abychom za to platili. Včerejší článek Nekopírovať hudbu a softvér je nemorálne, mi opravdu mluví z duše. Tož tak.