Miluji sborový zpěv. Tedy, miluji HDPS, když zpívá. Mou tajnou láskou je i TJ, sbormystryně. A p.Š, konferenciérku, platonicky zbožňuji. Konec vyznání.
Včerejší koncert byl zasvěcen roku české hudby. Zazněly písně českých hudebních velikánů. Jména Dvořák, Smetana, Ježek, Michna, Harant, Brixi, se řadila vedle sebe, propojována hudbou, napříč staletími a žánry.
Děvčata nezůstala ve své snaze osamocena a jejich hosté vydatně přispěli k vytvoření neopakovatelné atmosféry. Hudecká muzika svými smyčci rozproudila staletími zhoustlý vzduch v bývalé židovské synagoze. Když se při písni Smrti, chopil mě neznámý hudebník bubnu a rozezněl jeho kůži, i ta má nabyla stejné kvality, napětí.
Netradičně pojatá přestávka, tentokrát s občerstvením, přispěla k dotvoření hlubokého prožitku. Dvojka červeného, vypitá na zápraží starobylé budovy, dokázala uvolnit mysl. Představy nevázané rozumem v hlubinách podvědomí vyplouvaly, vábeny na povrch nevšedním hudebním zážitkem.
Cestu domů nám usnadňoval Měsíc, svítíce usilovně alespoň jednou polovinou, doufám, že tou lepší! Ku pomoci si povolal i Hvězdu Jasnou a to dotvořilo tu romantickou náladu!
Žádné komentáře:
Okomentovat