Tak nějak jsem vykolejen. Dnes, po čtyřech denech mimo, jsem byl úplně mimo.
Stalo se co muselo přijít, podlahář nedorazil v pátek, ale až dnes. Dva dny komplikace prací a možná i zdržení! Igelitová stěna je stále na svém místě. Elektrikáři vrtají a dokonce i mistr podlahář dokázal vyloudit velice zvláštní a nepříjemné zvuky, když prahem od našich dveří uhlazoval své dílo.
Také jsem vyslechl jak by jeden helfr ošoustal tu štíhlou s těma velkejma kozama, no báječná kulisa k práci. Naneštěstí jsem nepostřehl která to byla. :-(
Dokud jsme tak nějak v kuse chodili do práce, nějak to šlo, ale teď? Vytržen z kontextu, nejsem schopen se soustředit a termínová nejistota nahlodává odhodlání plnit kapitalistou a mým šéfem svěřené mi úkoly. Navíc mí budoucí i bývalí kolegové, nemajíce své vysezené židle ani osahané klávesnice ani vyhleděné monitory, postávají tlachajíce. Motivace zdrhla zvracet na záchod.
Sakra já si nestěžuju, jen kdybych věděl jak to všechno bude fungovat. Jenže kterak se toho dosíci, když ani hlavní hybatelé neví. Naoktrojovaná pravda, z ústředí našeho majoritního vlastníka, nějak nezapouští kořeny. Pročež "intenzivní" přestavba kanceláří zdřejmě na nějakou dobu zůstane jedinou viditelnou známkou probíhající restrukturalizace.
Žádné komentáře:
Okomentovat