O oslavách a o špatné výchově

Tento spot popisuje starší minulost, mladší minulost a víkend.

Když mi v pondělí oznámila Mladší, že moje narozeniny se budou slavit spolu s tchánovým svátkem ve čtvrtek, což byl předvečer mého výročí, vůbec mi to nevadilo. Horší bylo, že když nastal ten den krutě jsem se zadřel v práci a dorazil až hodinu po začátku trachty. Naštěstí naše oslavy nebývají příliš bujaré a tak nebyl nikdo opilý a pod stolem. Dostal jsem najíst. Dostal jsem zákusek a Starší dokonce připravila k pití mé oblíbené portské. Panovala všeobecná pohoda. Dárci stresovaní nejistotou zda se jejich dary budou líbit si konečně oddechli. Áchal jsem a óchal o sto péro aby si také přišli na svoje.

Dostal jsem vlastnoručně malovaný plakát s vikingskou přilbou a mečem a názvy mých (našich) oblíbených kapel, nutno vidět. Cd Iron Maiden od Starší (už ho mám v autě a ruším odpolední klid). Od Mirečka jsem dostal čokoPim's karamelové, od těch mi ulehčil jeden nejmenovaný malošek a moc mu chutnaly. Od Verunky jsem dostal pusu a od Radima knihu o focení. Babička mi dala tu modrou košili co mám na sobě zatímco píšu tyto řádky. Jedna osoba co pro mne docela dost znamená její názor říkala, že nejenže mi sluší, ale že vůbec nevadí, že je modrá.

  Holky mi ještě slavnostně předaly sandále co jsem si tuhle vybral sám. Už mi stihly cestou do bily odrásat paty. Budu je muset rozchodit. Jo a ještě jsem si udělal radost touhle knihou Arto Paasilinna: KRÁTKÁ PAMĚŤ PANA RADY.

  V pátek jsem pohostil vyhládlé vodáky, roládou se šlehačkou, svíčkovou roládou a vlastnotrubně upečeným bůčkem. Také jsme něco popili a poklábosili. Pak už nás vyhodili z hospody kam jsme se schovali před zimou a tak jsem šel domů. Co zbylo jsme vypili v sobotu na brigádě. Pro neskutečné úsilí jsme skončili dříve. A tak jsem strávil nečekaně odpoledne s Něžnou a jejím mrňouskem na nádherném dětském úplně novém hřišti. Ovšem chybí tam pískoviště, doufám, že dočasně. Slunko zlatě svítilo. Skluzavka klouzala. Bagr bagroval. Co víc si tři lidé spolu mohou přát?

  Neděle byla nádherná. Zprvu se jevila podmračeně, ale pak slunce usoudilo, že by nám to s Něžnou nevyhovovalo, potrhalo oblačnost a culilo se na nás v lese, na vsi i v kavárně. A my jsme si užívali nádherné odpoledne. Také jsme chvíli bloudili, bosky na louce i ve větách které jsme jeden druhému říkali. Jak se čas od času nacházely naše ruce i myšlenky se protly a všechno bylo v pořádku.

  A pak přišlo poprvé. V oranžové kavárně co se jmenovala 49 jsem ji vytáhl. Něžné se zaleskly oči a mně zatrnula ruka. Krásná hnědá kožená peněženka vydala prachy na útratu. Byla to přesně ta peněženka kterou mi něžná darovala v lese, tam co se sluníčko rozhodlo že raději bude svítit než aby bylo zatažené.

Tož tak.

P.S. O špatné výchově bude jindy nebo nikdy.