Někdy je největší výzvou přestát všechny situace do kterých se člověk vlastním přičiněním namočí.Přežil jsem Vsetínskou padesátku do které jsem se celkem dobrovolně nechal nahecovat.
Dávno nejsem ten sebevědomý běžkař, kterým jsem byl ostatně jen ve svých představách. Fyzická kondice i konstituce by mi měla zabránít se vůbec do takových nerozvážností pouštět. Zjistil jsem, že už nedokážu správně připravit běžky. Namazat, zvolit vosk, odrazit se, bojím se z kopce, ale ne dostatečně. Spadl jsem jen dvakrát. Poprvě jsem jen tak nějak ztratil rovnováhu a sesunul se do sněhu v nulové rychlosti. Druhý pád byl divácky atraktivnější, vypadal jsem prý jak tučňák. Zadrhla se mi při sjezdu lyže o šutr. V obou případech jsem se zvedl a pokračoval.
Bylo nádherně. Mě bylo nádherně. Měl jsem obavy, že nedojedu. Dojel jsem. Hurá.
Mám Vás rád.
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat