Poslední etapa

Konečně dokončená etapa a co se stane když se kapitán při přistání sprchuje.Pátek 12.10.
Budím se se svítáním. Dan už chodí po palubě a přitahuje kotvu. Noční vítr nás otočil Prší. Nábřeží je plné kaluží. Domlouváme se na kávu v nejbližší taverně. Úslužný číšník nás obskakuje a mile se vyptává co si dáme. Spokojíme se s řeckou kávou. Donese nám alespoň vodu navíc. Chvíli si užíváme řecké ráno. Vycházející slníčko vysušuje louže a zvedá nám náladu.
Vracíme se naloď a chstáme k odražení. Martin s Ilonou ještě obrážejí poslední nákupy, každý zvlášť. Opatrně vytahuji kotvu. Před přídí se voda vaří rybími tělíčky. Řetěz nemá konce. Dnes bez nehody vklouzává do uložení a plujeme. Odrazili jsme v 10:30GST. Chvíli se motáme po zátoce a čekáme na start. Rozhodli jsme se, že alespoň poslední etapu dokončíme se ctí. Vytahujeme plachty i na slabý vítr a rozjíždíme se. Nad Korfu s obavami pozorujeme dešˇ%tové mraky, ale statečně držíme kurz. Po vyladění plachet dokonce předjíždíme patnáctku. Pak ještě ujíždíme osmičce, která má ambice nás trhnout.
Navzdory vyvěšeným podprdám se však nakonec propadáme startovním polem. Pak zkazíme obrat a definitivně ztrácíme ostatní plachetnice z rozumného dohledu. Zvládáme ještě další dva obraty. Dostáváme se zhruba do poloviny dnešní etapy, když jury vyhlašuje, pokd se nezmění počasí a vítr etapa končí nahlášení polohy v 16:00GST. Rozhodujeme se vydržet přestože vítr fakt není skoro žádný.
V šestnáct hlásíme polohu a zapínáme motor. Začíná boj o čas, kdo bude první v maríně u pumpy na naftu. Máme nejslabší motor, takže asi my. Míjíme se se spoustou velkých lodí. Po zralé úvaze se rozhodujeme projet po vzoru některých našich lodínejkratší cestou přes kerkyrský přístav. Zatáhlo se a fouká asi 10uzlů, takže nic moc. Moře je mírně zvlněné a příjemně houpe. Sedím na zádi, nohy ve vodě a marně se snažím patami zabrzdit končící dovolenou. Jen trošku zčeřím brázdu za lodí, ale náladu mi to nezlepší.
Při průjezdu průlivem mezi ostrovem a Kerkyrou nás míjí raketa. Docela to čmudí, ale je to rychlé jak prd.Obdivujeme hru mraků nad siluetou pevnosti. V tom si Jana všímá, že na jedné obr lodi je zasíťované hřiště na basket, nemám ani sílu fotit.
Hledáme bójky pro vjezd do mariny. Za námi se řadí lodě a před námi také. V okamžiku kdy je nacházím(ty bójky) se rozhodne manévrovat rybář na levoboku. Chvíli to vypadá, že nás nevidí, pak ovšem Dan přidá a hluk motoru na nás upozorní, ohlíží se a stáč kormidlo. Necháváme ho daleko za sebou.
Ve chvíli kdy definitivně rozpoznáváme bóje si všímáme divně manévrující šestnáctky, naž stihneme zareagovat visí na mělčině kýlem. Smutně je míjíme, nůžeme pro ně nic udělat, i pro nás je tam plytko.
Projíždíme koridorem a kotvíme u pumpy. Dotankováváme naftu. Nádrž nám připadá bezedná, přes sto litrů jsem za ten týden projezdili.
Po navigaci pracovníkem mariny končíme naši plavbu u mola na vodě. Přistávací manévr zpestřuje Martin nádhernou rybičkou za háčkem na mooring. Chytá ho a vyslouží si uznalý pohled od navaděče. Je 18:30GST, jak typické. Uvazujeme loď, připojujeme eektřinu a rozhodujeme se povečeřet na lodi. Vrtule s konzervou mne dokonale ucpávají a zbytek hážu rybám. Ani čaj nepomáhá. Kolem deváté se vydáváme na vycházku se záměrem se zapojit do rozjetého večera při vyhlašování výsledků. Potkáváme však admirála. Už to skončilo. Procházíme ztemnělými uličkami Guivy. Jdeme kolem zadní brány mariny a Martin zjišťuje, že zadní vrátka jsou otevřená. Pokračujeme více do centra kolem kašny s kamenným delfínem, konečně se Dan dočkal.
Narážíme na otevřené taverny a obchody. Každý si něco kupuje. Já tradiční řeckou pokrývku hlavy, modrou.
V zapadlé taverně si dáváme pozdní kávu, dost drahou. Obšťastňují nás kočky a pozorujeme nevyrovnaný pár pokoušející se napodobit řecký tanec.
Na loď se vracíme před půlnocí. Nikomu se nechce do hajan, prodlužujeme si chvíli čajem, ale nakonec všichni zaléháme. Já opět v salonu.