Včera jsem opět zkysl v práci až do večera. Pro někoho normální pro mne tristní. Ono opravdu dělat dvanáctku není nic moc.Pondělní odpoledne jsem chtěl věnovat cestě pro matrace, nevyšlo to. Snad dnes. Zato jsem opravdu makal až téměř do sedmi hodin večer. Práce.
Jediný významný úspěch a to navzdory kolegovi Bradičovi byl nákup super křupavých sedmizrnných rohlíků o které jsem se u večeře málem porvali. Proč navzdory? Tvrdil mi totiž, že takhle pozdě v hypernoze pečivo nebude. Bylo! Jedniným problémem byla propadlá kreditní karta, ach jo. To taky musím dnes zařídit.
Zítra je Verunky. To je nejmladší z našeho rodu, pokud to tak mohu napsat. Švagrova nejmladší.
Jo, k té perspektivě. Někde jsem četl, že lidé bez jasného cíle, nebo jak to tam psali hůře snáší strasti všedního života a špatně se vyrovnávají s problémy, asi proto, že v nich nevidí překážky které je potřeba zdolat, alébrž jenom překážky. Asi na tom něco bude. Budu si muset něco vytyčit, nějakou cestu či co. Nebo cíl. Nevíte o něčem? :-)
Tož tak.
hm, moje cíle jsou taky mlhavý. V podstatě mám jen jeden konkrétní - ve zdraví přežít. Asi se nad tím zamyslím ;O) Ale kdyby ti stačil ten můj cíl, můžeš si ho na chvíli půjčit, než si najdeš vlastní ;O)
OdpovědětVymazatMoc dík, sice to není úplně přesný, ale nabídku zdřejmě využiju. Co budeš dělat Ty, bez cíle? :-)
OdpovědětVymazat