Land art? Fotografie? Obojí!

Když mi Bára poslala před delší dobou odkaz na landart, podíval jsem se, pokýval hlavou a usoudil, že orba ve tvaru ryby není nic co bych zvlášť obdivoval, ale semínko uvízlo. Rok se s rokem sešel a já si zadal do vyhledávače landart a vypadl mi Richard Shilling.

Zahrnul jsem hledání odkazů na landart do přípravy na blížící se dovolenou a začal se těšit o poznání více, skoro jsem se už nemohl dočkat. Richard Shilling je představitelem britského landartu, ten není tolik megalomanský jako americký. Nicméně barevný a hravý Shillingův přístup si jistě nezadá s megalomanským americkým přístupem, který se ovšem snaží krajinu silně přetvářet, napořád.

První malý pokus

Konstrukce z listů, větviček, trnů, kamenů, květů, bahna, nalezeností jsou hravé a fotogenické. A to byl moment který mne zaujal. Poskládat. Vyfotografovat. A vystavit. Destinace naší dovolené  značně ovlivnila použitý materiál. Oblázky. Placáky. Skály. Železitá půda.

Já jsem se do skládání kamenů pustil jaksi živelně a zběsile, Nemám pro své výtvory žádné názvy ani hluboké myšlenky se v nich neskrývají. Snad jediné jim lze přičíst, touhu ozvláštnit místo pro tuto chvíli. A snad i radost nad vlastní tvorbou.
Mnohdy stačí málo. Jen sebrat tři úlomky vápence a udělat stoličku pro unavené myšlenky. Posbírat pár oblázků a pokusit se podepřít obzor, zachytit do maličkých okének zlomek modré. A pak samozřejmě ztopořit pořádnou pagodu, že?

Kus s větší dávkou trpělivosti