Kvetou topoly!

Že je Vám to jedno? Ale mě ne!

Období rýmy klasické plynule přešlo do měsíce topolů. Teď si budu užívat až do úplného usmrkání se k smrti. Oči mám jako angorák, pořád potahuju a vůbec se mnou není rozumná řeč. Docela se divím své schopnosti v tomhle stavu cokoli nadatlovat. Vlastně, ruce mne nebolí. Od zítřka najedu na zyrtecovou kůru, můj stav se upraví a budu schopen alespoň omezených akcí.

Když mi bylo míň let, nemíval jsem alergické reakce vůbec na nic. Tedy snad s vyjímkou některých lidí, ale to sem nepatří. Mé problémy začaly současně s přestěhováním se z mého rodiště do místa současného pobytu. Řeklo by se Moravská brána, furt tady fouká, nemůže se tudíž nahromadit síla alergenů, opak je pravdou! Ty větry sem dokáží přivát naprosto cokoli.

Zpočátku byly projevy mírné a řekl bych nevyhraněné. Jenže s postupem času se období nepříjemných příznaků prodlužovalo. Obtíže sílily a já se trápil stále víc. Identita viníka mi však zůstávala skryta. Podezření padalo na různé byliny. Nakonec se však ukázalo, že jde o strom. Navíc o strom hojně rozšířený, topol. Moje období začínalo s prvními chumáčky vaty hnanými větrem po celém okolí. Konec přicházel zpravidla ve znamení vydatných dešťů po odkvetení posledního štíhlého junáka.

K odhalení pravého viníka přispěla, jak jinak, náhoda. Při návratu ze Slovenského ráje jsme se zastavili ještě na malou chvíli v oblíbeném kempu v Račkové dolině. Už při placení na recepci mi bylo divně. Přičítal jsem svůj stav únavě z cesty. Jaké bylo moje překvapení, když se příznaky stupňovaly. Podezření už jsem tenkrát měl, ale když jsme odjížděli na dovolenou, topoly byly odkvetlé. K mémou nemilému překvapení, však nedaleko od našeho tábořiště, právě jeden ejakuloval své ochmýřená semínka. Tím se vysvětlilo náhlé zhoršení mého stavu a viník, topol, byl odhalen a usvědčen.

Jen v posledních letech mám pocit, že topolům výrazně pomáhají kamarádky z břehů řek, olše.