Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

neděle 16. září 2007

Deník - Zlom

Poslední zlomyslný záchvat deštivého počasí nám připoměl polovinu dovolené.

 

Den 10. - pátek 24.8.
Ráno plánujeme výlet lodí do Grirolaty a oblasti Scandola, ale ten je z důvodu deště zrušen. *Nadšeně jsme se fotili před lodí, už jsme seděli na palubě a měli prošmejděné podpalubí. Mohlo to být krásné, loď má totiž průhledné dno a silné reflektory pod vodou. Posádka nám sice nabízí možnost jet odpoledne, ale my to bereme jako znamení, v lijáku si necháváme vrátit peníze a na vyjížďku rezignujeme. Jdeme se tedy podívat do Akvária v Portu, dáváme si kávu v hotelu Monte Roso a mezitím se vylepšuje počasí. * Posezení v kavárně na nábřeží je super. Postupně nám to vylepší náladu navzdory zklamání z lodního výlet a podivně vedeného akvária. Alespoň se ujišťujeme, že ty ryby co potkáváme při šnorchlování, opravdu existují, mají jméno a dokonce jsou i jedlé, alespoň podle počtu hvězdiček v kolonce sežratelnost. Padne návrh na ještě jedny vodopády kousek o těch co jsme si včera tak užili. *
Vyrážíme směrem na Evisu - trasa nad včerejším výletem kaňonem. Za Evisou míjíme odbočku k vodopádům a dojíždíme až na Col de Vergio - nejvýše položené místo na silnici - 1465m. * No, míjíme, normálně jsme nepoznali, že je to ono. Trošku nám radost kalil nedostatek nafty, ale o tom později. * Okolní hory máme pod sebou, lezeme ještě kousek výš - krásné výhledy. * O dost výš, asi dvěstě výškových metrů, ale přes počáteční mou naštvanost dávám Spokojené za pravdu, stojí to za to. * Vidíme i lyžařský vlek. * Což znamená, že se tu v zimě lyžuje, jinak je to stejné monstrum jako kdekoli jinde. V sedle které je na trase GR20 a asi i jiných, je možnost nakoupit potraviny a potkáváme tu spousty lidí s batohy na zádech. Naštěstí se nejedná o vyloženě poutní místo, ačkoli tu stojí velká kamenná socha moderního stylu, která má něco upomínat, ale nevíme co. *
Cestou zpět potkáváme na silnici spoustu zvířat - tradiční krávy, ale i prasat(domácí i divoká) a kozy. * Jedno prase nám oslintalo dveře u auta, při málo úspěšném pokusu jej vyfotit. * Ráno jsme viděli koroptve. Je tu i spousta sojek, strak a malých ptáčků. * Sojky jsou opravdu všude, poskakují u cesty, přelétávají nám nad hlavami. Dokonce ztrácejí i pírka, sojčí. *
Nervy s naftou - nejbližší benzinka 30km a my máme dojezd 0km - ale dojeli jsme. * Snažil jsem se moc nebrzdit, ale díky sklonu cesty a množství zatáček se jízda rázem stává velice riskantní, takže jedu jen trošku rychleji než by Spokojená byla ochotna snášet. Chvíli mne sice má snahu mírnit, ale po ostré výměně názorů a nabídce na volant zmlkla a bojíme se všichni až dolů do Porta, částečně, že nám dojde nafta a částečně, že skončíme ve strži. Bez nafty by i sjezd byl krutý, hodně brzdím motorem. *
Večer se jdeme koupat na písečnou pláž u kempu, na pohled pěkné, ale v moři nic není. * Protože jsme se neshodli ohledně prohlídky Calanches, protestně se naštvávám a už to vypadalo, že se ani neokoupu. Při návratu neodolám nabídce na odnesení věcí a plavu podél celé pláže, zpočátku je mi sice chladno, ale tempa mne rozehřejí a já si užívám prázdnou pláž, ztemnělou vodu a příčné vlny které mi co chvíli připomenou chuť moře. *
Asi poprvé si děláme piknik na dece u stanu. * Tohle je tradiční dovolenková záležitost. Konečně máme jablečný mošt a jsem alespoň trošku schopni neusnout. Dlouho si povídáme o životě a tak. *
Den 11. sobota 25.8.
Ráno opět balíme stan a vyrážíme dále. Je pod mrakem a v plánu máme výlet na Capo Rosso. * Skalnatý ostroh s janovskou věží. Zastavujeme u restaurace, tak jako všichni. Všímám si pickuupu stojícího vedle nás, vypadá otřískaně a na předním kole leží klíčky, podivné. * Starší bolí břicho, tak zůstává v autě na parkovišti.
Cesta vede macchií s výhledy na obě strany poloostrova, asi po 1/2 hodině zjišťujeme, že nemáme foťáček. * Fakt mne to naštvalo, musel jsem to ze sebe dostat, bylo mi to opravdu líto. * Taťka je hrozně vzteklý. * Potkáváme lovce. Sedí na kraji pěšinky, kouří a u nohou mu leží střelený divočák. Po chvíli si všímáme stopy krve a za okamžik potkáváme jeho dva komplice, taky ozbrojené, jak se o něčem vzrušeně radí, usuzujeme, že dohledávají ještě další kus. Při zpáteční cestě tam už nejsou. *
Cesta k věži vede strmě do kopce, nejdříve macchií, pak po skále. Začíná svítit sluníčko, pot z nás jenom leje. * Skály jsou úžasné, cesta je značena fenomenálně, po chvíli se nám ztrácí a tak jdeme přímo skalami. Zastavujeme a Mladší se tváří, že zdechne. Přesvědčujeme ji, že je to je kousek a taky že ano. *
Nahoře je nádherný výhled na všechny strany, dokonce je přístup i do věže. * Je tu spousta lidí, všichni koukají, fotí a svačí. Foukající vítr je osvěžující. * Nahoře měl být poklad, ale nenašli jsem ho. * Hledali jsem jej opravdu dlouho, navzdory všudepřítomným čumilům. Po návratu domů mne kontaktoval správce a ujistil jsem se o tom, že poklad někdo opravdu čórnul. * Bylo tam plno lidí. * Takové poutní místo. *
Cesta dolů po skále byla v pohodě, ale v macchii to byla zabijárna. Vedro, vedro, vedro - lil se z nás pot. *Nevěřil jsem, že to bude taková rasovina.* Vrátili jsme se úplně vyřízení, polívali se vodou z lahví, vypili plno vody a nachystali se na další cestu. *Starší je spokojená, dočetla knihu a dokonce jí ani nebylo tolik vedro. Zlaté modrostříbrné auto. A otevřená okýnka. A klimatizace. *
Projeli jsem kousek vnitrozemím a opět dál po pobřeží. Zastavujeme po Cargése na pláži, kde se připomíná vylodění Řeků, koupeme se a taťka vyzvedává poklad. Bolí ho hlava, takže poprvé na Korsice řídím. *Byl jsem silně přehřátý, ani koupačka mi nepomohla. * Cesta je sice klikatá, ale široká, takže to jde. Ubytováváme se v kempu La Liscia u stejnojmenného zálivu, je pod listnatými stromy. * Při příjezdu blokujeme autobus plný německy mluvících náctiletých, což neobyčejně naštve zaměstnance kempu. Jeden na nás tak zuřivě gestikuluje, až se obávám, že se zlomí jak je vyschlý. Jo, kolíky jdou zapíchnout dobře. *
Vyteklo nám máslo do batohu a zašpinili jsme i sedadla. * A plyšového psa Mladší. Naopak se nám podařilo usušit po dlouhé době plavky a ručníky. *
Večer jsme si opět udělali piknik. * Dokonce dojde i na víno. *

4 komentáře:

  1. To je opravdu z tvého života? Prolejzám to tu.

    OdpovědětVymazat
  2. 2tenisák:Bacha na dechberoucí scény, když do toho jdeš jen s jedním dechem... :-)

    Jiný než svůj život nemám, takže...?

    Ještě odpověď na nevyslovenou otázku:
    Canon PS A80. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. já jsem místo \"koupačka\" četla houpačka :OD Ale jinak jsem v pořádku :OP

    OdpovědětVymazat