Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

pondělí 17. září 2007

Deník - První mrtvý

Návštěva hlavního města, mrtvý hlodavec a angličanovy vodopády, to jsou pojmy spojující tyhle dva dny.

 

Den 12. - neděle 26.8.
Dnes jsem se vydali do Ajaccia. Cesta přes hory byla široká, ale klikatá. Po třetí objížďce městem se nám podařilo zaparkovat. * Bylo to snad jediné volné místo nebo co. *
Šli jsme po hlavní třídě (Cours Napoleon) kolem obchůdků, ale dost jich bylo zavřených. * Já jsem neodolal a ochutnal vzorek sýra na tržnici a až potom jsem si uvědomil, že u sebe nemám prachy, prodavačka už asi rezignovala když jsem se přihnal zpátky a koupil jsem si sýr, mimochodem moc dobrý. To nás ostatně zachránilo, neb jsme jej ještě ve městě posvačili. *
Prohlédli jsme si sochy významných mužů, vč. Napoleona, ale nic moc. * Ostatně průvodce nás varoval. * Taky jsme se podívali na citadelu, kde jsou stále vojáci. * U městské pláže kvetly ibišky a na městské pláži se, mimo jiných, opalovala čokoládová kráska nahoře bez, moc pěkná. Při návratu si dáváme zmrzlinu a sedíce na lavičce pitvoříme se na svoje odrazy v nablýskané výloze zavřeného butiku. *
Odpoledne odjíždme, chtěli jsme ještě nakoupit, ale Super U má už zavřeno. * Pozdě nám dochází, že neděle, ach jo. * Hladoví odjíždíme na Iles Sanguinaires - Janovská věž, vyhlídka na ostrovy s majákem. Táta hledá poklad, koupeme se v moři, dobré šnorchlování - vidíme medůzy(Mladší i popálila), murénu, spoustu ryb, ježků, taky velké ulity šneků. * K tomu pokladu, napřed jsem zjistil, že se neshodují souřadnice, pak mi došly baterky, škrábl jsem se o trn v macchii a když jsem téměř rezignoval má tvrdohlavost se mi vyplatila a já keš našel. Zpět se mi nechtělo křovím, využil jsem proto nalezené cesty a vracel se k parkovišti oklikou. Při hledání zkratky jsem překvapil dva chlápky, vypadali jak mafiáni a zle se po mě koukali, raději jsem zrychleně odešel. Holky mne už postrádaly neb jsem byl pryč dobře hodinu. Do západu slunce zbývalo asi dvě hodiny, přemluvil jsem ženstvo, že vydržíme na západ slunka. *
V podvečer lezeme na kopec nad ostrovy na západ slunka, není nic moc, ale výhled je krásný. * Možná byl zajímavější východ měsíce. Stříbrný souputník si kreslil stříbrnou cestičku napříč ajaccijským zálivem jakoby lákal na cestu do snů. *
Do kempu se vracíme v noci.
Den 13. - pondělí 27.8.
Ráno se opět balíme - pod stanem máme rozdrcenou myš (pod tátou). * No jak jinak, ale když o tom tak přemýšlím, mohl ji kdokoli rozplácnout kolenem při lezení do stanu. Docela už smrděla, fuj. * Odjíždíme po hlavní kolem Ajaccia na Anglické kaskády.
Zastavujeme v lese u nádraží Vizzavona. * Nebylo vůbec jasné kde zastavit, jako obvykle chyběly za-nos-vodicí-šipky v nejkritičtějším okamžiku. * Jdeme asi 2,5km po cestě kolem potoka, pak dorážíme ke kaskádám. * Je tam hospoda a poutač na lanové centrum. * Táta a hoky jdou potokem, já je fotím ze břehu. * Svlékáme se, tentokrát do plavek a bosky brodíme mezi jednotlivimý kaskádami a tůňkami. Spousta lidí se sluní na kamenech a zvědavě si nás prohlížejí, tak jako my je. * Nahoře se chvíli opalujeme, já vylézám ještě k dalšímu jezírku. * Celé to psala Spokojená, takže já znamená máma, jasný!? * Dolů snáší batoh Starší a já jdu se zbytkem kaskádama. * To je docela pokrok, protože mámu docela bolí palec naražený ve Spelonce, oblázkové dno a chladná voda jí však dělají dobře. * Taťka s Mladší skáčou z vysoké skály. * Všichni na nás koukali, jestli jsme dost odvážní. Byli jsme. * Voda je dost studená. Asi v 17:00 odjíždíme přes Col Vizzavona kolem Ajaccia, přes Propriano a Sartene po hlavní cestě k Bonifaciu. * Tahle cesta byla velice krásná, bohužel jsme se nemohli ani v jednom z měst zastavit. V jednom přece, sice jen na chvíli, ale stálo to za to. Hlavní ulice byla tak úzká, že se jezdilo kyvadlově na semafory řízené ručně dívkami s vysílačkou, paráda. No a hřbitov ve stráni byl možná větší než celé město. Průvodním jevem cestování po Korsice je totiž pomalost, alespoň pokud řídím já, proto když někam chcete dojet trvá to jednoduše dlouho a strašně se u toho natočíte volantem a furt se musí řadit. * Ubytováváme se v kempu na farmě už potmě. * Domluva probíhá francozsky, takže nastupuje Starší. Původně odměřená majitelka postupně taje a nakonec je dost vstřícná a prozradí nám, že ráno zajíždí do kempu místní pekař. *

2 komentáře:

  1. ta rozdrcená myš mě dostala. Fuj tajbl! Ale jinak to vypadá dobře :O)

    OdpovědětVymazat
  2. Musím, říct, že nás taky. Ale měla to holka rychlý. :-(

    OdpovědětVymazat