Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

neděle 30. září 2007

Deník - Ještě hory a domů

Neviděli jsem všechno, nepoložili jsem nohu všude kam jsem chtěli, našli jen tři poklady a v srdci nám zbyl rozervaný smutek.

Den 16. - čtvrtek 30.8.
Dnes máme poslední den na Korzice. Ráno se snažíme rychle vzbudit holky a se zastávkou na nákup vyrážíme do hor - údolí Gorges Restonica.
Opět úzká silnička kolem potoka, končíme na placeném parkovišti (5E). * Měli jsme obavy, protože průvodce tvrdil něco o výletišti pro celé Corte, není to tak hrozné a vyjíždíme mezi prvními. * Obouváme si pohorky a vyrážíme k Lac de Mello, celkem pohodlná trasa, jsou tam i 2 žebříky. * Ovšem tady jdeme už téměř v zástupu. V některých exponovaných místech se tvoří fronty. Na tuto trasu si evidentně troufne každý, bez ohledu na své možnosti. Okolo jezera je obloženo. Vzhledem k vytrvalému větru jsou obsazeny téměř všechna závětří. My s Mladší jsem zůstali chvíli pozadu a jen obtížně hledáme zbytek výpravy. Trošku mne to rozhodilo. * Holky u jezera zůstávají, my s tátou jdeme ještě výš k Lac de Capitello. * Tohle není také nic náročného, ale mnohým se nechce šlapat výše. Jezero ovšem stojí za to. Nejedná se totiž o obyčejnou ledovcovou morénu, ale spadají do něj strmé skály, zřejmě jde jen o přehrazenou puklinu. * To je mnohem hezčí a létají tady skalní lindušky. Dělají na nás doslova útoky. * Představte si většího kosa s leteckým uměním poštolky. Frajeři. Chvíli jsem se snažil je vyfotit, ale létají jako šipky. A nádherně vyvažují poryvy větru. Jsou docela oprsklí a zvyklí na davy, skoro by i loudili. *
Při zpáteční cestě slyšíme padat lavinu. * Taky hledáme u dolního jezera holky, opět. Stále fouká. Neuvěřitelné je, že do tohoto terénu jsou lidé schopni vyvést psy. *
Dole se ještě osvěžujeme v potoce Restonica, dáváme si svačinu a pozorujeme sojky. * Voda v potoce je chladná a nám se do ní moc nechce, rácháme si jen nohy, to se nám vymstí, večer jsem ulepení od potu. * Pak už se vydáváme do Bastie, kam dorážíme v podvečer, my s tátou se koupeme v moři, dáváme si polévku a vyrážíme do města. * Na parkovišti jsme vzbudili pozornost a děti z jednoho odjíždějícího auta na nás dokonce cosi pokřikují, naštěstí nerozumíme a vesele jim máváme. Utekla nám fazolová polévka. Je kolem osmé večer. * Jeden obchoďák byl ještě otevřený, ale jinak je vše zavřeno, až na kavárny a restaurace.
Dáváme si tedy zmrzlinový pohár, Mladší si dala Banana split s rumovou příchutí a nechutná jí, smějeme se jí a ona se vzteká. * Tady bylo jakési intermezzo, kdy jsme se jeden po druhém snažili Mladší přilákat zpět ke stolu. Bylo to docela náročné neboť silně vzdorovala a utekla až na druhý konec náměstí, fakt velkého. * Nakonec dostává jahodový pohár. * Číšník se na nás divá rozhodně ne s porozuměním. * V noci spíme na parkovišti u pláže. * Tahle zkušenost je za všechny prachy. Tuhle možnost volíme z opravdové nouze. Jednak je pozdě a druhak se nám fakt nechce vyvalit hromadu peněz za zřejmě nejdražší kemp na ostrově pro sedm hodin spánku. *
Den 17. - pátek 31.8.
Ráno vstáváme nevyspalí, protože jsem se celou noc báli, kdo nás přepadne. * Na stejném parkovišti s náma spali ještě alespoň v jednom autě. * Starší vylezla ze spacáku první. * To bylo fakt poprvé na téhle dovolené! * Po kávě se balíme a jedeme na trajekt. * Cestou se ještě zastavujeme v obchodě u cesty a nakupujeme svačinu a snídani. Také nějaké místní uzeniny. A pro babičku nádherně uvázaný česnek. *
Na trajektu je zima a fouká vítr. * Také je po noci celý mokrý, utíráme si lavice kapesníkem. Po nějaké době se nám daří obsadit dvě židle z palubní kavárny. V uzavřených místnostech je sice místa k sezení dost, ale klima jede na plno a je tam chladněji než venku. Dáváme si pikolo. Je nám dobře. * Díváme se a pospáváme. * Významnou dobu pozoruji jednoho tyroláka s rodinou je to poučné, to že u nich doma je všechno lepší z něj jen odkapává. * Po obědě se vyloďujeme v Livornu a hned odjíždíme do Pisy. * Z dálnice vidíme památku ke které míříme, po vjetí do ulic města ji pochopitelně ztrácíme z očí a na rozhodující křižovatce pak ztrácíme i šipku k náměstí zázraků. * Tam svačíme, pak hledáme věž a rychle si ji prohlížíme. * Svačili jsme u řeky, u trati a pod platany. Kujeme plán na objevení šikmé věže a vyrážíme. Na osudné křižovatce je vše jednoduché, z tohoto směru šipka je. Najdeme i parkoviště. Náměstí je přecpané turisty a stánkaři. Permanentní jarmark. Trenky s davidovým penisem. Trenky s davidovým penisem po chirurgickém prodloužení. Japonští turisté, turisté z celého světa, stánkaři z celého svět, blázinec. Jen vietnamci chybí, jsou nahrazeni černochy. *
Pak hledáme pláž na poslední vykoupání, ale nikde se nemůžeme dostat k moři. S vypětím všech sil hledáme alespoň obchod a vyrážíme do hor.
Ubytováváme se v pěkném kempu u Lado d'Iseo. * Formality trvají snad třičtvrtě hodiny. Fakt. Teplé jídlo, teplá sprcha, teplá slivovice. Je nám dobře. Všem. *
Den 18. - sobota 1.9.
Ráno pomalu balíme, já a táta se vykoupeme v jezeru a jedem dál do hor. * Voda není kupodivu studená, přesto vítáme možnost teplé sprchy. Ještě fotím jezero. Projíždíme přes Arabu do údolí Valtelina. *
Na švýcarských hranicích nám celník kontroluje špinavé prádlo. * Fakt. Nevěřil, že nic nevezeme, asi nás to mělo odradit od příští cesty, tihle švýcaři posedlí čistotou. * Pak pokračujeme na Livigno, krásná cesta, rozhledy. Děláme ještě nějaké nákupy a pak pokračujeme na Passo d'Stelvio.
Výjezd asi 36 zatáčkami nahoru do 2760m.n.m., tam si dáváme buřt v chlebu - výborný a chvíli se rozhlížíme, je jen 8°C. * Jdeme procházkou k hospodě co se jmenuje Tibet a je kruhového půdorysu, kamenná s červenými okny. Spokojená ještě podfukem vybíhá k jiné restauraci nacházející se na druhé straně sedla a byvší o něco výše. Nervózně na ni čekáme v autě. * Asi po 1 hod odjíždíme 48 zatáčkami dolů, hledíme na ledovce a pak už jedeme na Landeck a po dálnici domů, se zastávkou v naší oblíbené benzince Trofana Tiroll na kafe. * V jedné zatáčce jsem to moc řízl a chytáme předním spojlerem, protijedoucí cyklista jen třepe rukou a naznačuje sykání bolestí, máváme mu a pokračujeme. Ještě spíme před Vídní na parkovišti, jen chvíli. Snídáme a tím zahajujeme neděli. Dojíždíme do Česka a tak jak jsme vypadli se opět vracíme, přes Hatě. V odpoledních hodinách bez další újmy dorážíme domů. *

2 komentáře: