Jak jsem zkysl v práci.

Koukám se z okna na chcípající odpoledne a říkám si proč jsem raději nešel domů. Červánkový odlesk zapadajícího slunce na protější budově hlásí stmívání. Domů pojedu za tmy.

Bude to príma víkend. Mám rozdělanou pěknou práci na kterou se těším. Pokud bych už nevěděl co roupama dělat vletím do podkroví a budu sádrovat, natírat, brousit a jaště tisícem jiných způsobů zušlechťovat pokoj pro Starší, který jsme společně vybojovali na paní Tchýni. Měl bych si pohnout. Zařízení se už vrší na chodbě a nebude dlouho trvat a budema vykázáni do patřičných mezí.

Dokonce si užijeme i nějakého sportu, neboť Spokojená domluvila na neděli kolovýlet s překvapením. Jen doufám, že to zase nebudou ty sójový špekáčky. Moc mi nechutnají a minule mi po nich bylo zle. Jen mne trošku mrzí, že nepůjdeme na jízdárnu. Koníci mají dovolenou. A pan majitel taky, nekonec si to zaslouží, tak jaký fraky.

Zdá se, že v poslední době jsem drsně monotématický. Měl bych konečně zakonzervovat vzpomínky na dovolenou. Znovu prohlídnout fotky, doskenovat těch sto filmů ze šuplíku, vypálit na CD archiv a uspokojit všechny netrpělivce, kteří čekají na obrázky z minulosti.

Anketa nebude, ale jestli chcete budou nějaké, opravdu nepovedené fotky z mé sbírky. Varuji vás, není o co stát. Pokud Vás bude alespoň pět naléhat v komentářích, něco sem přihodím. Prosím, naléhejte.

Tož tak.