Sívota, další den, další přístav

Pršet konec konců jednou musí přestat. Koupání může být legrace v každém případě. A starosti? Ty přece na dovolenou nepatří, tak pryč s nimi!

 

Úterý 9.10.

Vstávám napřed kolem šesté a vyrážím na záchod. Oblačnou oblohou probleskují hvězdy. Podruhé se budím za šera, je asi osm a přístav ožívá. Snídáme na lodi. Pak Dan s Ilonou vyrážejí nahlásit opravu a na kafe. Asi za půl hodiny se vracejí, v zápětí dochvátá mechanik. Chvíli se šťourá v motoru. Pak nám šéf maríny Janis vysvětluje, že jsme motor moc honili na 2500 otáčkách. Máme jet okolo 2000-2200. Uvidíme. Jana se vrátila mezitím z města. Martin s Danem dolévají olej. Teplota 22.9°C, vlhkost 77%, tlak 1017 stoupá, prší a je 11:20. Ze sousední lodi nám nechávají zbytek potravin, vyměňujeme je za české pivo. Chvíli přemýšlím o pokladu, ale než dojdeme na konec mola přižene se bouřka a zdrháme s Ilonou zpět k lodi. Jana s Ilonou vaří. Dnes budou špagety. Asi v salónu, venku se žení čerti. Dan s Martinem na palubě zaklínají počasí, snad to pomůže. Zvažujeme možnostdojet dnes až do Vasiliki, kam dorazí zbytek regaty až ve středu. Po obědě vyrážíme si dát kávu. Procházíme zmoklým městem. Začíná být teplo a na hlavním náměstí leží pes, vypadá chcíple, poklidná atmosféra řeckého odpoledne mu vydatně pomáhá. 13:45 řeckého času odrážíme. Pomalu jedem kanálem za rozpačité asistence slunka. Martin sedí na přídi a hlídá. Jana hlásí, že něco smrdí u motoru. Při kontrole zjišťuji nenasazené víčko oleje. Bezmyšlenkovitě jej šroubuji na cákající otvor. Bundu od oleje mi zachraňuje Jana, tělovým šampónem Radox – dobrá značka. Teplota 24.3°C, vlhkost 76%, tlak 1017 setrvalý, kurz 155°, rychlost 3,9kn, vítr 9kn jižní. Po úzkém kanále nám vnitřní moře připadá nekonečné. Domlouváme se, že budeme chvíli plachtit, ale vydrží nm to jen na dvě obrátky. Pak se vítr stáčí a téměř utichá. Startujeme opět motor. Projíždíme průlivem mezi ostrovy Scorpio a Meganísio. Nádherné výhledy, chvílemi slunko. V zátoce u Scorpia mne Martin vyhecuje ke koupání. Jako zběsilý ze sebe strhám šaty a skáču nahý do vody. Nádhera! Se slovy já tam budu muset taky se nahý Martin vrhá do moře také. San kolem nás chvíli laškovně krouží, pak nám vytahuje žebřík a bere nás zpět na palubu. Voda není studená, ale koupání stačilo. Míříme do průlivu mezi Lefkádou a Meganísiou. Martin sedí na špici, fotí a pozoruje okolní skály. Po chvíli nám naznačuje, že vidí nějaké modré tečky pod hladinou. Voda je báječně čistá. Tečky potvrzuje Dan, já je ani při nejlepší vůli nezahlédnu. Ani ve stínu lodi, ne. Střídm Martina na špici fotím a koukám. Máme v plánu přistát v první zátoce. Podle mapy jsme si našli v pilot book přístav Poros. Při přiblížení však zjišťujeme, že něco nesedí. Není to ten přístav a ani tvarem jej nepřipomíná. Až večer v taverně zjišťujeme, z mapy na ubruse, že se jednalo o Mikro . Zjišťujeme, že stejně není kde přistát a obracíme. Plánujeme dojet až do Vasiliki. Martin(nebo Dan) ovšem zahlédne v další zátoce vršky stěžňů a po poradě s PilotBookem se rozhodujeme zkusit štěstí. Není to úplně jednoduché neboť mapa si opět lže jak když tiskne. Odměnou je nám nádherný maličký přístav u vesničky Sívota. Nadšeně si jej prohlížíme a kotvíme vedle jedné ze dvou lodí co jely před námi. Je tu docela plno. Milí lidé nám pomáhají kotvit. Vydáváme se na průzkum zálivu a jsme velice nadšení. Snažíme se fotit, Dan natáčí, rychle se všek stmívá. Vracíme se k lodi a unikáme nadháněčům do taveren. Nakonec si vybíráme tu nejhorší putyku a opět se nám to vyplácí, nejen nízkými cenami, ale i milou obsluhou, nebo to bylo naopak? Jídlo je super. Tuňákový salát, salát Lettucia, mečoun, smažené rybky a nezbytná Retsina. Zakončujeme řeckou kávou. Zkoušíme plenit obchody se střídavými úspěchy.