Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

pátek 21. září 2007

Nemám slov

Dlouhá kachlíkovaná chodba, poutače k odjezdu vlaký a schodišťové otvory na nástupiště. Stísněná nálada neuskutečněných odjezdů a vyčpělost ujetých vlaků mi znapříjemňovala rychlou chůzi. Navíc jsem tu byl poprvé. Starší naštěstí ne a tak jsme halu nádraží v Olomouci úspěšně dobyli. To bylo také poslední vítězství.

 

Po dotazu na informacích jsme byli odkázáni na mezinárodní pokladnu, tam, že nám TO udělají. Houby s voctem. Velice milý a ochotný pán se zvedl a šel zjistit cosi do útrob kanceláře, vrátil se se stejným zkroušeným obličejem a sdělil nám, že on nám TO nemůže udělat neb nefunguje tiskárna na které se TO tiskne, že že poruchu oznámili, ale nikdo se neobtěžoval. Chvíli se mnou cloumala profesní hrdost, ale pak jsem zvážil svoje možnosti a na opravu tiskárny jsem se vybodl a to zejména pod tlakem skutečnosti, že nám bylo poraděno ještě jedno místo k vyřízení karty ISIC.

Se štěstím jsme na pozemním parkovišti neplatili, přestože lhůta na opuštění klaustrofobního prostoru byla šibeniční. Pro zlepšení nálady po neúspěchu jesm alespoň zagumoval na super přilnavém pisklavém povrchu podzemky. Až jsme sebou cukli. Přeparkoval jsem do centra. A po několikerém ujištění zda Starší opravdu ví kam jdeme jsme vyrazili. Kancelář GTS intenational jsme našli bez potíží. Úspěch? Hm. Vpadli jsme dovnitř a ptali se zda nám To udělají. Slečna za přepážkou na nás hodila smutný pohled a řekal, že nám TO nemůže uděla protože, jak na potvoru, chvíle napětí, jim nefunguje tiskárna na které TO tisknou. Ano To je opět průkazka ISIC. V první chvili jsem měl za to, že slečna má zvrhlý smysl pro humor, ale myslela celou věc vážně. Ujištěni, že příští týden určitě a vybaveni vizitkiu s telefonním číslem, vypadli jsme jako cukráři. Starší mne zvlekla ještě do jakéhosi hlčičího obchodu co se jemnuje jako otvor ve tváři a nosní dírka to není.

Zdrceni neúspěchem přesunuli jsme se do hanácké holympie a u dědka si dali kuře. Já rolované a Starší v salátu. Načež jsme vyloupili bankomat a já měl na hodinu klid. Strávil jsem ji očumováním v Datartu. Mezitím Starší ulovila červenou mikinu, objevila boty a nesehnala kalhoty, bo nechtěla denimové. Boty jsme zkonzultoval a koupili jsme je. Pak jsme ještě zašli do samošky, koupili makový závin a gel na vlasy. Nekomentovat prosím, a nebo jo. Při průletu sportem mi padl do oka červený svetr a když mi Starší řekla, že v něm vypadám hubeněji, bylo rozhodnuto. Pak jsem ještě obtěžoval prodavačku s neoprenovými ponožkami, neměli. A definitivní tečku jsem za nákupy zabodl do pokladní který mi dvakrát svetr skládala neboť má zvědavost zdaje bavlněný neznala mezí. A hurá domů.
Tož tak.

9 komentářů:

  1. Jééé, a já jsem si dnes v radosti nad nerozbitým autem a hlavou koupila koupila jeden pěkný kousek červeného prádla. A vůbec mi nepřijde, že by cokoliv vypadalo hubeněji. Asi to bude jiný odstín červené.

    OdpovědětVymazat
  2. Možná, že to u chlapů funguje jinak, hm? A nebo to funguje jak je potřeba! To je ono! :-D

    OdpovědětVymazat
  3. já jsem si nedávno koupila červený ponožky a mám v nich docela hubený kotníky :OD
    Jinak mi vrtá hlavou ten název obchodu, co není nosní dírka. Nic mě nenapadá :O(
    A vůbec si dnes připadám jako blb, jelikož ani nevím, co je TO, natož co by mohla být průkazka ISIC. A kancelář GTS mi evokuje STB, no tak nic... Myslíš, že by na tomhly mít vliv ty léky, co beru? ;O)

    OdpovědětVymazat
  4. Takže pro filyTO je velkými písmeny to to je zájmeno. V tomto případě průkazka ISIC, identifikační karta studenta mezinárodní. Vstupenka do ráje slev na dopravu, vstupné, ubytování a tak.
    Ano, léky na to mohou mít vli, pokud jsou to psychofarmaka. ;-)
    Hubený kotníky se mi až tak nelíbí, teda MOC hubený kotníky. :-)
    Ale musím konsttovat že červená patří na každou dobrou fotku. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mikine,červená na každou fotku? Mi se to daří s očima. A zapomněl jsi na ten divný obchod, taky mi to vrtá hlavou.
    Mimochodem četla jsem včera v novinách, že olom. nádraží bylo nominováno jako nejhnusnější místo Omomouckého kraje. Občany i architekty.

    OdpovědětVymazat
  6. Ach!Pusa.
    Červené oči, no jo. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. dik za vzkaz na mem blogu a tak na oplatku poprve navstevuji tvuj. me zase zaujaly neoprenove ponozky?? ty chodis v zime v blate, desti snehu v sandalech a zachranujez to neoprenovymi POONOZKAMI?!?!?

    OdpovědětVymazat
  8. Jak na to reagovat, pajo?Jaké máte počasí teď? A jak bude za dva týdny? Moje žena, nevím proč, nabyla dojmu, že neoprenové ponožky jsou nezbytným vybavením každého jachtaře v nepohodě, tak jsem se po nich ptal, no. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. chtela jsem samozrejme napsat zachranujes. pardon.

    tvoje zena mysli na vsecko. to je fakt skvele. a docela jsem si oddychla, ze je nepotrebujes k ucelum mou zminenym:))

    OdpovědětVymazat