Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

pondělí 21. srpna 2006

Jak jsem kuchal ryby.

Poprvé.Na kamenném stole ve stínu olivy sedí dva chlapi. Jeden umí kuchat ryby a druhý jsem já. Na můj dotaz jäk na to se dozvídám, že na tom nic není. Od řiťky to rozřízneš a to co najdeš vevnitř všecno vybereš. Tak jo, není nic jednoduššího. řežu vybírám a v nestřežený okamžik se snažím vyrvat i chrupavku co drží TUHLE rybu pohromadě. Pozdě mne Aleš zastavil, maso pod hřbetem je docela rozamšírované. Rzhodujeme se, že ryby nebudeme obracet a tím se celá věc uzavírá. Nebo vlastně ne, ještě tu drouhou rybu, až po kuchání si všímáme, že má šupiny, tak celé nanovo, oškrábat, umýt. Nakonec řežeme hlavy a osušené ryby nakládáme do koření oleje a drhnutého rozmarýnu, který tu všude roste divoce a nádherně voní. Šup s rybami do lednice.
Večer grilujeme. S opečenými brambory jsou naprosto skvělé.
Tož tak.

3 komentáře:

  1. To byla tedy pochoutka. Hned bych si dal.

    OdpovědětVymazat
  2. Nó, byla... :-) Však jsme si to pak ještě několikrát zopakovali. ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. ach jajto je hriech, takto ľuďom robiť chute

    OdpovědětVymazat