Zelené listy nad hlavou

Pod nohama pružně čvachtá deštěm prolitá lesní hrabanka. Každou chvíli mezi loňským listím a letošním maliním zašustí vyplašený úprk chlupaté drobotiny. Sojka práskačka zaskřehotá.
Nad hlavou se klene bukový baldachýn a ticho se dá téměř krájet. Bylo by ještě hustší nebýt štěbetání malého človíčka objevujícího krásy letního lesa po dešti. Chvíli běžíme chvíli se pošťuchujeme. Rozdáme lentilky na posilněnou a jen tak pro zábavu vyfoukneme dvacet šest bublin. Uhneme z lesní asfaltky na kořenovou cestu a klopýtaje objevíme tajemství jezírek odrážejících hloubku oblohy a skloněné větve velikánů dřevěného království. Ani se nenadějeme a zklamání z nenalezené studánky se vytratí při posezení v dřevěném přístřešku. Dnes jsme došli dále. Až k lavičkám. Kolem památníku člověka který o teto les pomáhal pečovat.