Stesky starého zbrojnoše

Všude mne tlačí brnění a halapartnu už udržím jen ztěžka, v břišní krajině mám podivný vlnění a v krku jako bych schoupal ježka. Jinak jsem však zdravý jak řípa, snad jen že mne tolik už neláká pípa.

...a ještě k uplnulému víkendu...

Aneb vysvětlenka k dementnímu čtvrtečnímu zápisku.

Hele, a můžu ten seznam co máš koupit ještě rozšířit?

Ale jistě, proč ne?

Vlastně ani není co...

...není co napsat. Tedy pokud nechci někoho unudit k smrti. Počkat! I tohle by mohl být cíl, svým způsobem smysluplný.

Odvážný jezdec

Vtipného? Něco fakt vtipného? Legrace je hromada, ale něco ze života aby člověk pohledal.

Vlastně bych měl být rád, ne?

Konečně jsem se dočkal. Čeho? To se hnedle dozvíte ačkoli tohle není žádný fotoblog.

Něco se děje pořád...

Jen se mi o tom nechtělo psát, asi jsem měl strach z bolení rukou. Ano, rozumíte správně jde o práci.

... like a dog

Tedy vážení, že se budu po návratu z dovolené nudit jsem si nemyslel ani chvíli, avšak takovouhle intenzitu osudových náporů jsem opravdu nečekal.