Ty koně smrděj každej den!

Zaznělo z davu diváků na jezdeckých závodech, tradičních, jarních, minulou sobotu.Sobotní slunce do nás nemilosrdně MILOSRDNĚ bušilo, když jsme se Spokojenou bedlivě sledovali drezůrní disciplíny všech kategorií co jsme stihli, takže vlastně úplně všech, ikdyž ze Z jsme stihli jen polední tři jízdy. Drezůry to jsou ty disciplíny kdy kůň provádí sérii více či méně pochopitelných úkonů na základě téměř neviditelných pobídek jezdce. No a hodnotí se jak málo jsou pobídky vidět a jak přesně kůň reaguje. Většina jezdkyň (pouze jeden jezdec) dávala tak nepatrné pokyny, že vlastně ten kůň chodil "sám". Normální pohoda, sedneš a jedeš! Houby s voctem, kdo ví jak pochopí kd neví ani se na drezůry nechodí dívat. My víme trošššššičku. Hotovo. Tedy, už tím, že vydržíte celé dopoledne sledovat drezůry vás nepochybně pasuje na znalce koní a to ani nemusíte prohazovat jakákoli moudrá slova. Teď hotovo!
Ostatní diváci nám zasedli místa u hlavní tribuny. Parkur je totiž divácky vděčnější a proto odpolední částí programu závodů. Nejsou to sice dostihy, ale i tady může jezdec spadnout. Většinou ovšem nepadají jezdci, ale břevna z překážek. Skáče se výš a výš a podle toho jsou kategorie. Já vlastně z těch skoků nemám až tak moc. Proč? Proto. Protože propadnu diváckému kouzlu a snažím se u některé(jen jedné!) překážky zachytit skvělý skok. Výsledkem je spousta fotek té samé překážky, kez koně a několik světlých vyjímek na kterých je hlava koně, zadek koně, občas i s částí jezdce! No a několi osamělých fotek letících koňů nesoucích jezdce s vyjevenými nebo sebevědomými tvářemi.
$$OBR97936$$
Tož tak.