Lesk v očích a zasněné pohledy do dálek, to je ta nemoc. Cestovatelská.Přelomil se týden v zápětí po odjezdu pohodové holanďanky Vivian se naším nevelkým bytem opět rozléhá zmatené pobíhání tvrzené budny klapajících kufrů. Ano ano minimálně jedna čtvrtina naší rodiny opět mizí. Mizí mimo hranice. Do Francie. Asi mi bude smutno.
Starší rozdala úkoly a zmizela na poslední hodinu předtanečních. Vrátila se mírně otrávená tancem a hbitě zkontrolovala bankovky založené do pasu a hromádky narovnané v kufru. Já jsem to měl dobré jen jsem chystal foťák a byl vybrat peníze, ale Spokojená završovala prací eufori žehlicí overturou.
Vlastně mimo drobné pomocné práce a finanční sponzoring jsme se na této akci vůbec nepodíleli. Sama se balí, sama se chystá. Spoustu věcí bere jako samozřejmost. Je už velká, dost velká?
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat