Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

neděle 21. května 2006

Sami dva

Sami dva s MladšíStarší zdrhla do Franice, Spokojená dezertovala do práce, že prý musí(ale oběd nám přichystala i s námi pojedla). Tak jsme s Mladší zůstali sami. V plánu byl výlet do Olomouce. Za poklady. Nachystané byly čtyři. Našli jsme...
Jeden je u Klášterního hradiska. Dříve tu byl benediktinský klášter no a teď, teď je tu vojenská nemocnice. Počasí bylo skvělé a stavba monumentální. S jistou bázní jsme obcházeli letité boky kláštera a odvážili jsme se i na nádvoří. Zopakovali jsme si římské číslice, poučili se o několika význačných letopočtech a podle nápovědy nalezli poklad. To byla Mladší ještě docela čilá a smutná jen z toho, že jsem byl úspěšnější hledač.
Další souřadnice ukazovaly na náměstí před katedrálou sv. Václava, známou též jako Dóm. Opět ověřování letopočtů a doplňování správných souřadnic. Tohle byla největší zrada. Nápověda pravila cosi o pěti minutách přesunu, ale když jsme zjistili kam nás šipka posílá zkusili jsme najít další poklad kousek od centra města. Ovšem musím přiznat, že jsme se tak zamotali úzkými uličkami, že jsme ještě rádi nalezli restauraci Zbrojnice. Tam jsme sobě zakoupili teplý čaj, kofolu, topiku ďábelskou a Mladší se nejistě rozhodla pozřít těstoviny se špenátem. Tedy musím konstatovat, žeje zblajzla všechny a o sto bodů se jí zlepšila nálada. Upustili jsme tedy od hledání třetího a čtvrtého pokladu a raději dohledali ten druhý. Uf. Tak krvelačné komáry kousek od centra vekoměsta jsem ještě nezažil. Šelmy hotové!
Pak jsme skočili v vůz a jmuli se hledat můj oblíbený Kodak expres napřed kdoví proč v Zeměkouli a po druhé již správně v Křižovatce. Bohožel mnou hledané filmy neměli ani v centrálním skladu, ach jo.
Tak ještě rychle do Nejnovějšího obchoďáku ukecat slevu na boty samochodky a dvě samonafukovací karimatky. A nakonec hurá domů na Kroftku.
To je konec soboty. Jako bonus zmíním premiéru Mladší na předním sedadle, čehož hbitě využila a s vážnám obličejem se na mne obrátila s otázkou, A víš, že řídíš kolem na hřídeli? Málem jsem dořídil v příkopě.

Tož tak.

P.S. Jo, kolik bylo těch pokladů?

Žádné komentáře:

Okomentovat