Kopretinová úvaha

Tohle vážně není báseň, ani úvaha, raději to ni nečtěte. A když tak se zavřenýma očima. A s kopretinou v ruce. A s nerozhodnou láskou v srdci...
Utrhl jsem kopretinu
teď lístek po lístku
zkoumám z lásky bolístku
proto jsem trhal tu květinu.

Nerozhodnost moji hlavu svírá,
přemýšlím jak nejlépe,
že se nejistota stírá,
zda mám rád
či nemám rád
v řadě první býti má
a lístků v klíně přibývá.

Je lepší skončit
rád ji mám,
nebo mám raději
zůstat sám!?

Najednou nevím
jak jsem začínal,
ani jak skončím,
čert to vzal.

I s kopretinou!