Začátek prázdnin

Na dvě doby, nebo na tři?

Ráz!

V sobotu ráno Spokojená odvezla Starší na nádraží. Vlastně ještě v noci. Někdy ve čtyři nebo tak. Chystala se skoro sama. Já jsem na stůl položil jen nožík, svítilnu, tužkový články, uzlovačku, sekyrku, metr a kleště. Jo! A když jsem se vrátil pozdě v noci ze "sportovního odpoledne" čekal na mne vzkaz "Táto, karimatku." Tak jsem ji doplnil do technického zabezpečení.

Dvá!

Příprava na nedělní odlet Mladší začala vlastně čtvrtečním podvečerem, kdy jsem se doharcoval na Aziendu a pobalili jsme boty, bičík, kalhoty, chapsy a přilbu. Navíc všechno další oblečení mimo zimních bund. Z technické nechtěla nic. Ani nožík. V neděli odpoledne jsme naskákali do auta, po cestě přibrali její kamarádku a jupí na koňský tábor. Loučení je vždycky smutné, ale řehot skorotřináctek jej osladí. Tak za týden, holky! A ahoj!

Tří!?

Při zpáteční cestě jsme se stavili ve mlýně na kávu. Dvůr rozpálený odpoledním sluncem. Presso s hustou pěnou, dvěma cukry, smetánkou a křupavým biscuitem. Sklenička perlivé minerálky. To vše zarámované stříbrným podnosem. Polohovací křeslo láká k rozhovoru. Sami dva. Slamění. Definitivně vyrážíme domů. Ještě se domlouváme na koupání v lomu. Studená, čistá vodou nám do kůže vypaluje prázdninový cejch. Osamělý týden je zpečetěn.

Budiž prázdniny!

Tož tak.