Některé zážitky nemají cenu pro nikoho, někdy zažijete jen vlastní potěšení a jindy zážitek obohatí všechny.Jsou odpoledne která se dají popsat dvěma větami a nebo je to na Honzíkovu cestu. Jsou odpoledně kdy se stanou věci co se nikdy před tím nestaly, alespoň konkrétním osobám.
To odpoledne seděl tchán v poli kousek od Boskovic, to už bylo. Jenže já jsem pro něj jel s "tranďákem" a to ještě nebylo. Všechno je jednou poprvé.
Jestli si myslíte, že jste táhli za autem něco opravdu dlouhého, pak pokud nejste řidiči kamiónu, trumfl jsem Vás. Vlastně se nechci vytahovat. Jen bych si rád zaznamenal tuhle událost.
Ten krám co se do něj vejde celé letadlo je fakt dlouhej. Ani nevím jak moc. Hodně. To už musíte přemýšlet kudy pojedete. Jak moc si nadjedete na křižovatce, aby po vás zůstaly stát ty srandovní značky. Taky při předjíždění je potřeba trošku déle míjet svého soupeře. Nemůžete zahnout moc prudce, rychle se rozjet ani zpomalit, to nefunguje. Taky není vidět středovým zrcátkem, ale to platí u všech přívěsů. Byly úseky, kdy se ta věc za námi rozhodla driblovat jako míč. Jindy měla snahu uhnout do škarpy. Troška větérku dělala divy a když nás předjížděl poprvé kamión, jó to byl taky zážitek. Díky za nízkou rychlost co jsme ji udržovali.
Cyklisté jsou zvláštní sorta. Jestli si myslíte, že mají nějaký respekt před velkým zadkem tak ani ne. Zdá se, že si myslí, že to máte pod kontrolou a klidně pokračují dál. Dokonce ani nezastaví a nezírají. Duocyklisti.
Ve třech rozmontovat a naložit letadlo do přívěsu je docela makačka. Ještěže návrh na uložení jednotlivých kousků promyslel někdo hodně chytrý. Díky.
Po cestě zpátky, to už jsem neřídil, jsme zastavovali snad u každé hospody. Stále více zklamaní a stále hladovější, jsme budili pozornost pivařů co večeřeli doma. Nakonec zvítězil Čenda, ale jen podle pravidla o jednookém králi. Takovou esenci neochoty a práskanosti jsem u číšníka ještě nezažil.
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat