Já jsem se tady bála a Julča strachy vůbec nežrala, těmito slovy nás přivítala Mladší při návratu z vyjížďky.Včera, byla středa 12.10.2005, to aby nebyla mýlka. A stejně jako již několik dní zpět jsem nestíhal. Domů jsem dorazil o půl šesté, rovnou přelezl do auta a volantem udal směr tam co jezdíme na koni.
Evžen nás přivítal mileji než jsme zasloužili za tak pozdní příjezd, snad to bylo tím, že Spokojená nás omlouvala telefonicky. Nebo možná to bylo tím, že jej pobavila Mladší smýkající zakrsou samičku králíka Julču. Vlastně největší radost ze slečny králice měl Čert. Vysloužili jsme si několik historek o požmoulaných křečcích a morčatech a Mladší navrch doporučení ať si Julču bedlivě hlídá.
Historka o nevysvětlitelném tloustnutí Dušana a Denise také nezkalmala. Všechno má své důvody a tady byl důvod dost pěkný. Chlapíci chodili prorvaným uhradníkem na padané hrušky. Teď mají utrum a dietu. Podle mne však hrušky stály za to.
Na kroužení po jízdárně nikdo z nás neměl náladu. Proto suché konstatování, že jsou nachystaní koně na vyjížďku zvedlo vlnu nadšení. Jen Mladší se chvíli tvářila rozpačitě a hrála na city což v důsledku vyústilo větou z perexu.
Podvečerní vyjížďka zšeřelým lesem má podmanivé kouzlo. Probouzející se noční ruch tak trošku děsil nejen nás, ale i koníky. Možná proto poslouchali o trošku lépe než jindy. Se zhušťujícím se soumrakem nám bylo se čím dál tím víc spolehnout na koňské vidění. Podzim nám na konečcích prstů chladně naznačoval jaká bude zima.
Zbývá dodat, že jsem zavírali Alberta(v osm) a na večeři byly "vrtulky" s nivovou omáčkou.
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat