Když jeden odejde, druhý zůstane.Vždycky jsem si myslet, že ten který zůstává bývá opuštěný. V mém/našem případě mi přijde, že opuštěná je více Spokojená. Poctivá subjektivita to je moje.
Minulou neděli byla děvčata s sborem zpívat v Hustopečích na zámku. Vrátily se spokojené nacpané chlebíčky. Nakonec se z toho vyvinula nechopnost Starší mluvit jinak než šeptem. Svoje sólo na následném pátečním koncertě oželela stejně tak jako čtvrteční závěrečné zkoušky v autoškole.
Navzdory úplně všemu tomu se nám s holkama daří vytvářet vánoční pohodu. Už máme uklizený obývák, teď jen stačí jej zaneřádit jehličím ze stromku a máme tu pravou vánoční náladu. Výbuch v ložnici je doplněn absencí jedné matrace na manželské posteli. To jen tak na okraj toho co se vlastně děje. Jak budou vypadat vánoce vlastně vůbec nevím. Zatím směřujeme k dlouholetému modelu společné večeře u tchánů v patře. Kolik nás ovšem bude, pořád netuším.
Jo a adventní věnec rozsvěcujeme pravidelně, po této neděli jsou uhořelé již tři svíčky. Také dventní svíce s čisélky nám po vyoperování uhořelého knotu opět svítí, měli jsme z toho takovou radost, že jsem o víkendu upálili i patnáctku. :-)
Jestli vám to lidičky přijde zmatené tak jo, je to zmatené.
Tož tak.
Mikine,pod loňským stromečkem jsem nezvládla slzy, při vědomí, že jsou to bnaše poslední společné Vánoce. Jak to bude letos, ani netuším. Kolik bude židlí u stolu? Nevím, ale jistojistě přibyde jedna, taková ta dětská vysoká, pro malého nezbedu. Jsi skvělý táta!!!
OdpovědětVymazatJá jsem si svou dávku slz užil právě na tom pátečním koncertu. Ostatně každý rok tam bulím, proč ne letos? Prý tam byla i Spokojená, ale neviděl jsem ji. Pořád si říká, že to není tak hrozné a že se všechno vrátí zpátky. Pořád s ní počítám, přestože je to tak obtížné.
OdpovědětVymazat