Dárek k vánocům

Tohle téma se kupodivu hodí k třeskutému létu, kdy jindy chcete trampovat, že?Kdysi dávno malý Mikin toužil. Velice. Je to tak dávno, že přesnější zařazení v toku času je velmi obtížné, necháme to tedy tak. Vysoké boty, "usárnu", spacák i tolik moderní "žebradlo" z obalu na gázmasku již vlastnil. Teď ještě něco, něco skutečně chlapáckého, traperského, pořádný nůž, ne nějakou rybičku.
Na vysněnou finální tečku svého trampského vybavení, pravý zálesácký tesák, se Mikin chodil dívat do obchodu Les a Lov na Rašínové kousek od zdravotnických potřeb. Za výlohou byly nože různé kvality, ale jeden z nich Mikina zaujal více než ostatní. Jednak v něm spatřoval naplnění svých tužeb a druhak představoval rozumný kompromis mezi cenou a výkonem. Tento ukazatel Mikin tenkrát ještě neznal, ale obsah peněženky plněné jen kapesným usměrnil jeho myšlenky správným směrem. Matně si vzpomínám, že se jednalo o částku asi 60Kčs. Chvíli Mikin zkoušel lobovat za zakoupení čepele u své rodičky, když ale nenašel pochopení ani následně u babičky, rozhodl se jednat. Vyraboval prasátko hubené po nákupu dárků před vánoci a rozhodl se vzít osud do vlastních rukou. S posvátnou úctou a řádně postrašen kamarády, že jemu přece ten nůž neprodají, když je teprve kluk, vydal se do obchodu. A koupil, kupodivu bez avizovaných potíží.
Doma se s úlovkem jen krátce polaskal a zbývalo již jen vymyslet jak propašovat dárek pod stromek, už dávno věděl, že ježíšek není a dárky přináší příbuzenstvo, tak co. Přesto však nechtěl nic riskovat a zabalený dárek přidal k těm co chystala máma. A zdánlivě bylo hotovo.
Štědrý den. Večeře, rozbalování dárků. Jeden co nikdo neví od koho je. A káravé pohledy ostatních, když se přiznal jak to vlastně bylo. Dárky si přece nikdo nedává pod stromek sám, to nejde. Tahle matčina slova si pamatuje dodnes. Ach jo.
Teď už je jiná doba. Běžně se účastním na výběru dárků pro sebe, jako figurína při zkoušení, jako zásobovač při objednávání z internetového obchodu, jako... Jen ta mámina slova mi stále zní hlavou když si chci koupit něco pro sebe a opravdu sám a ze svého rozhodnutí.

Tož tak.

P.S. Ten nůž mám dodnes. Dodnes jej používám. Už nemám originální pouzdro. Ostří je poznamenané neodborným borušením. A za pasem jej dávno nenosím...