Koho zajímají nějaký čísla, sakra?!

Čas stejně nezastavíš!S hubama zelenýme od čerstvého salátu smáli jsme se s Mladší na sebe sedíce na zahradě. Zelený listy s česnekovou zálivkou jsme zajídali žitným chlebem co už se mu zase může říkat Moskva a bylo nám dobře.
Předpokládám, že Mladší poněkud kazila pěknou chviku představa, že se musíme mrknout ještě na anglinu. No jo, co už s testem, že?
V mé hlavě se honilo docela dost věcí, jedna však vážila více než ostatní. Sedím na zahradě, cpu se, Mladší vedle mne, Spokojená v práci, Starší ve Francii. Sám si zrovna nepřipadám to ne, ale přeci jen bych si podvečer dne kdy jsem přišel na svět představoval rodinu poněkud kompletnější.
Místo dalších planých úvah jsem zazálohoval noťásek před cestou na veletrh, co kdyby, že? Stáhl jsem si nějakou muziku jen tak a čekal na Spokojenou.
Teď už spí, obě. A já tady datluju tenhle zbytečný zápisek, pro koho vlastně?
Tož tak.