Při příležitosti sezení v knihkupectví jsem neodolal a koupil si dalšího Žambocha, tentokrát v kolibří edici, Návrat zabijáka. Tím uplynul pátek.
Tož tak.
pondělí 4. července 2005
Páteční kytarový dýchánek
Knihkupectví Ezop, mé oblíbené, pořádá každý pátek (už po druhé) odpoledne s kytarou. Konečně jsem se sešel také.Bylo to poetické. Pan kytarista hrál písně mého mládí, snad proto že sám nebyl mladý. Slzy jsem hrdinsky potlačil, ale draly se statečně to mi věřte. Kouzelný byl starší pán o holi, lázeňský host, který se tak dlouho vyptával co se to vlastně děje až se dozvěděl úplně všechno a prohlásil, že příští pátek přijde znovu a donese si dvojku vína, aby prý si to mohl pořádně užít. Lázeňák.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pro mne je slovo "kytara" už navždy spojeno s osobností Karla Kryla...
OdpovědětVymazathttp://ateo.cz/frame/phpgal/pict//7.66.jpg
Komentar, komentare.
OdpovědětVymazatKomentar komentareBylo to v Mnichove, v lete roku 71 jsem vesel do kuchyne studetske koleje. Tam stalo par Peruancu a neco kuchtili. Jeden se otocil ke mne a rekl:
OdpovědětVymazatHele s timhle klukem muzes s klidem mluvit cesky!
A ukazal na jednoho ktery tam mezi nima stal.
Rekl, ze se jmenuje Ferda a tak jsem se s nim bavil o vsem moznem a po chvili jsem se ho zeptal, kde se naucil tak vyborne spanelsky.
Ferda se zasmal a rekl, ze spanelsky nemluvi, nybrz Castiliano, kterym se mluvi v Argentine, kde on se narodil a zil az do doby svojich studii v Praze. Vzal si za zenu dceru esenbaka. No a ja se desne divil, mluvil jak prazskej Pepik, jen to "vole" mu chybelo. A tak jsme hovorem zamerili jinym smerem a Ferda mi rekl, ze jaka je toho Karla Kryla desna skoda.
Ja na to:
No a proc? A Ferda:
No to nevis, ze od se zabil v autonehode ve Svycarech?
Na tohle jsem mu rekl, ze nevim a nevedel jsem, protoze jsem s Karlem chodil celkem casto na pivo. Pak jsem Ferdovi rekl, ze bysme mohli zapadnout vecer do hospody a Ferda ze jo a tak jo.
Vlezeme do hospody a Karel sedel na svym miste.
Povidam:
Nazdar Karle, jdu sem s kamosem a jmenuje se Ferda. Mluvili jsme uz dost dlouho, kdyz jsem se Karla zeptal zdali se mu nezda neco divnyho na Ferdave vyslovnosti.
Karel na to:
No co divneho, zvani jak prazsky Pepik.
A tak jsem se obratil na Ferdu a rekl jsem: Tak Ferdo rekni tady Karlovi jak se jmenujes prijmennim a odkud jses a zaroven jsem rekl Karlovi:
A ty Karle rekni Ferdovi jak ty se jmenujes a kde ty ses narodil.
Oba vyvalili oci.
Ferda se jmenoval Fernando Valenzuela a podle vseho bydli dnes v Madridu.
Tak to by bylo vsecko.