Je jistě bezvadné vydržet a nebombardovat středobod své touhy neustálým připomínáním své mizerné existence. Je jistě dobré vyčkat až se středobod sám ozve. Stupňovat touhu a těšit se. Neprodávat se lacino. Jenže jak dosáhnou svého, když ten nejdůležitější ani netuší nejmenší o napětí, očekávání ...
Co když ani nemá souřadnice nad kterými je možné rozsekat oblohu ohnivým MILUJI TĚ, nebo třebas jen VŠIMNI SI MNE. Nelze zaplatit pilotovi za přelet s transparentem, zeptá se kudy, nelze nechat poslat květiny, chybí kam.
Zbývá jen čiré zoufalství a možnost hloupých spotů na blogu, neb to je jediné místo, kde se alespoň sporadicky vyskytuje.
Tož tak.
jéžíš... to je krásné, Miki!!!!!!! a ani mi to nepřipadá smutné, je to takové fajné :-)))
OdpovědětVymazat