Tak a je to tady!

Ráno to vypadalo na obzvláště krutou torturu modrým nebem, zářícím sluncem, silným větrem. Se silou větru to, ale počasí přehnalo a oblačnost se mu vymkla z ruky. Teď už je zataženo a já můžu v klidu přestat litovat návratu z dovolené.
Ujeli jsme dvakrát tisíc kilometrů sjeli bezpočet modrých méně červených a několik černých sjezdů. Užili si modré oblohy bez mráčků, jarního (a také jižního) sluníčka a zasněžených vrcholů vypadajících jako pusinky. Hned první den jsem se spálil na hlavě a pak jsem byl za drsňáka v kašmírovém šátku s tváří pod nánosem krému a rty bílými od tyčinky s UV filtrem.
Objevil jsem v sobě netušené rezervy. Sjezdoval jsem drakonickým způsobem. Nebolely mne kolena a udržel jsem si trvale dobrou náladu. Vypil něco slivovice, ochutnal italské víno a sýry. No zkrátka vše bylo tak jak má být = báječný relax.

Příští zimu jedeme zase!