Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

čtvrtek 12. února 2004

Po nemoci

Kdo z nás si nevzpomene na kouzelné školní zaklínadlo: "Souško, já jsem po nemoci."

Nejednou se mi takto podařilo vyklouznout z nepříjemného zkoušení. Jindy se ulít z tělocviku. Jen jednou se mi to vymstilo, na výšce, při zkoušce. Neměl jsem to dělat, dostal jsem to až na potřetí a za lidovku.


U nás doma je to teď taky po nemoci. Káťa ta starší, chodí do školy od pondělí, je celkem v pohodě, ostatně jako vždy. Vynechává tělocviky a statečně s tím i svůj milovaný aerobic. Šidí sbor, vždyť ji ještě bolí v krku, přeci! No to se usadí.


U Báry("milovnice kokosu") je to horší, poprvé šla včera(středa) a odnesla to zprudka. Tři známky z čisté vody, žádná hrůza, ale přeci jen. No a navíc se potýkáme s převodem délkových jednotek. Na to, že neumí dělit stem, je to síla. Navíc je úžasná herečka, její výstupy by obměkčily i kámen, jenže ten pak nechodí na třídní schůzky. Paní učitelka je zkrátka zásadová a tečka.


Zdá se, že naše dřívější zaklínadlo už nemá na současné soužky učitelky, pardon PANÍ učitelky, žádnou moc.


P.S. k těm soužkám - já můžu, všechny školy jsem s nima prošel. :-)

1 komentář:

  1. na gymplisme mali jednu anglictinarku, inak strasna sekera, ale ked jej niekto povedal sudruzka profesorka, tak ho vzdy uzemnila, ze ona nie je sudruzka, ze ona je pani :) celkom som ju obdivovala..

    OdpovědětVymazat