Dohompal jsem se z práce až za tmy. Shodil jsem bundu a čepici. I rukavice zůstaly v polici na chodbě. Postavil jsem boty k topení, to v zimě dělávám, ráno jsou vyhřáté a lépe se mi jde do rachoty.
V kuchyni jsem si ukrojil kus jablkového koláče co včera babička se slovy ať mají děvčata něco sladkého před odjezdem upekla. Děvčata odmítla zdvořilostní frází, přece se nepozvracíme v autobuse. Naštěstí to babička neslyšela a na mne zbyl větší kus.
Pak jsem si sedl k PC a napsal tento spot o pocitech které mívám, když přijdu do prázdného bytu. No, upečeno nebývá pokaždé... :)
Tož tak.
Prázdný byt, pár zvuků, jež přehluším hudbou. Ano, velice dobře znám. Jen místo koláče, rozinky se sýrem poďobávám...
OdpovědětVymazattak tohle já už nepamatuju ani... nepamatuju. :O) Ale díky tomu, že jsem si to tu přečetla, mi v hlavě zablikala kontrolka, že nám tchýňka nabalila taky nějakou tu sladkou tečku, tak jdu... :O)
OdpovědětVymazatJablkový koláč? Mňam!
OdpovědětVymazatCo začala Stiva chodit na noční, tak to taky znám. Většinou toho využiju tak, že jdu spááááát...
OdpovědětVymazat